Na vlnkách vodní krásy

Autor článku: Pavel Vrba A tak, jako každý rok vydali jsme se na jedno naše z milovaných míst. Kolikrát už jsme tam byli, přesto je to pokaždé jinak.

Zaparkovat auto a vydat se za cílem, tentokráte s odhodláním po velice dlouhé době jít zkusit nafotit to vodní dovádění, které se mění i na hudební symfonii. Zachytit to vodní dovádění není vůbec lehké, stejně jako vše se to prostě člověk učí. A mezi námi – do dokonalého zachycení té vodní krásy mám ještě pořádný kus před sebou. Na tolika zastávkách, díky mému nastavování fotoaparátu jsme měli možnost do hloubky prozkoumávat onen kraj, to úžasné Údolí řeky Doubravky. Byli jsme tam velmi brzo, takže valící se davy návštěvníků naše romantické vnímání krásy ovlivňovaly minimálně. A navíc, vždy to považuji za štěstí, neboť když jsme na zpáteční cestě potkali různá individua typu namachrovaných korpulentních dam v upnutých elesťácích a s chováním pomyslného řeznického psa, které při znalosti terénu nechtěl bych po cestě z řady úzkých průlezů vyprošťovat. Řev, neomalenost a nejspíše i absence důvodu kam vlastně jdou a co tam chtějí hledat. Bez ohledu na tabule, poukazující na to, že je to údolí klidu. Tak  holt máme mezi sebou hlupáky a nevychované jedince a s tím nic nenaděláme. Ale my jsme si to užili – příznivé počasí, nikde nikdo … Prostě ta úžasná relaxační atmosféra uvolňující od stresu.

„Ať se to líbí člověku nebo ne, je nástrojem přírody. Není možno jít proti přírodě. Je silnější než nejsilnější z lidí“. Pablo Picasso

A já se s Vámi přátelé, o to své putování rád podělím :

A co dodat na samý závěr? Adagietto od Gustava Mahlera pro klidné rozjímání nad krásou přírody.

Zdroj: Pavel Vrba, autor fotografií a článku

Zdroj:http://pavelvrba.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=542093