50 let života u jedné firmy – část 20

Autor článku: Zdeněk Vohradník Firmou o které píši, byl výrobce elektrických spotřebičů v Hlinsku. Měl postupně tři názvy: ESA, Elektro-Praga a ETA. Pracoval jsem zde v letech 1953 – 2003. V této sérii článků chci popsat, jak to vše, z mého pohledu, probíhalo.

Jak jsem se stal náměstkem – Rok 1985

Když mi v roce 1974 nabídl podnikový ředitel ing. Ladislav Ašer místo vedoucího odboru organizace a techniky řízení (OTŘ) byl jsem spokojen a cítil jsem se v podniku stabilizován.

Po 11- ti letech, v roce 1985, si mě stejný podnikový ředitel opět zavolal a bez úvodu se mě zeptal, zda bych si troufl na funkci obchodního náměstka. O tom, že by se měl ve firmě měnit obchodní náměstek, jsem nic neslyšel, natož, že by se to mělo týkat mne – bezpartijního vedoucího odboru. Když jsem to řediteli namítl, řekl mi, abych se o to nestaral, rozmyslel si, jestli si na to troufnu a vše ostatní nechal na něm.

Netušil jsem, co mě později čeká

Poradil jsem se s manželkou a konstatovali jsme, že nám odrůstají děti, v OTŘ pracuji již 11 let, a je tam několik odborníků, kteří mě mohou nahradit. Obchodní úsek se mi zdál stabilizovaný. Do důchodu mi zbývalo ještě 10 let, takže bych to mohl zkusit zase někde jinde. Tehdy jsem netušil, že brzy přijde rok 1989, privatizace, změna plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku, rozpad vnitřního trhu atd. To však je ž jiná kapitola.

Zapálení pracovníci

Podobně jako v OTŘ jsem poznal i v obchodním úseku skupinu pracovníků, kteří byli neobvykle zapáleni pro svoji práci. Byli to zejména lidé, kteří se nějakým způsobem zabývali zahraničním obchodem a zejména exportem do tzv. kapitalistických zemí. Šlo nejen o zaměstnance PZO Merkuria, ale i o kmenové zaměstnance firmy. Na vývoz do KS byl státem kladen velký důraz kvůli devizám, takže zde šlo i o prémie řady zaměstnanců. Pozoroval jsem však, že zakázkám do kapitalistických států byla věnována větší pozornost i proto, že jsme chtěli ukázat, že to i v našich podmínkách dokážeme konkurovat vyspělejším firmám.

Priorita vývozu do kapitalistických států

Při vývozu do KS šlo o střet plánovaného hospodářství s tržní ekonomikou. Partnerům za západní hranicí bylo jedno, jaké máme termíny na sestavení plánu, kdy musíme předkládat objednávky, jaké mají lhůty dodavatelé komponentů atd. Brzy jsem poznal, že velmi často záleželo uzavření výhodného obchodu i na tom, kdo si vezme na sebe zodpovědnost za potvrzení termínů dodávek mimo obvyklý plánovací systém.

Tyto termíny byly obvykle kratší a množství vyšší než uzavřený plán. Takže jsem často odjížděl ze služební cesty na jedné straně spokojen s novými zakázkami, ale na druhé straně se starostmi, jak to prosadím u výrobního náměstka, kterému patřilo i zásobování. Většinou jsme se však dohodli nebo mi pomohl podnikový ředitel. Nakonec jsem zde zůstal 10 let, až do dovršení důchodového věku v roce 1994.

Autor: Zdeněk Vohradník.

Foto: MF Dnes k článku “Vždy budu rád dělat Etě reklamu“