Důchodce a duchovní život – Prožívání 4

Autor článku: František Benda Není příliš potěšující upozornění, že to, co je nám příjemné, nebo co v nás dokáže vyvolat euforii, bychom měli předem nějak připravovat. Tím by byl zcela vyloučen moment překvapení.

Některé věci je možno pouze dostávat, tedy nikoli si o ně říkat, či si je dokonce objednat. Ale jinak to v mnoha případech nejde. Odmítneme snad poslech hudby, kterou už známe, či nejdeme na nějaké představení jen proto, že „to už jsme viděli“? Ale ne! Dokonce znovu a znovu jdeme tam – a rádi – kde předem víme, že se budeme strašně bát. K tomu by měli co říci autoři nejrůznějších pořadů, kteří s tím dokáží obratně manipulovat. Ti jsou přece přímo zaměřeni na to, jak vytvořit právě takovou atmosféru, jakou si přejeme. Jinak bychom o ně přece nestáli. Bez toho se zřejmě ani neobejdeme. Při jakékoliv činnosti s nejistým koncem (a která taková není?) je výhodné mít v kapse pojistku pro všechny případy.

Ani u odborně připraveného zájezdu nikdy nevíme, co se může přihodit. Výlety do neznáma mají své kouzlo nečekaného a mohou být samozřejmě dobrodružné, ale mít na nich v batohu mapu a deštník je vždy výhodné. Jedna věc je očekávané dobrodružství, jiná pak riziko. Nicméně si v něm mnozí libují a jdou do něj bez sebemenších obav. Nebýt toho, řada velice důležitých objevů by nikdy nespatřila světlo světa.

Situace je jednodušší, jedeme-li ve svém podnikání sami. Je-li vedle nás někdo, kdo je na nás závislý, je konec s romantikou. Odpovědnost je jako tíživá koule, připoutaná k našim roztoulaným nohám. Brání v rozletu. Co se líbí nám natolik, že po tom toužíme a snažíme se to získat, vůbec nemusí být vhod našemu partnerovi. Nedivme se pak, že se našim choutkám brání.

Nehrozí-li ale žádné zábrany, měli bychom si své prožitky náležitě vychutnat. To, čím právě procházíme, proletí přece jako blesk – a nikdy víc se to už nevrátí! Uvědomujeme si to vůbec? Určitá míra disciplinovanosti v jednání by nám mohla být ovšem ku prospěchu, ale zastavte ten někdy tak dravý proud. Rozvaha může napomoci hlavně při přechodu z rozdovádění při nevázaném prožitku do fádní všednosti běžné situace. Uvážlivý postup pak může připravit půdu pro ne příliš brzké opakování. Neboť – jak praví klasik – muž, který objeví skvělou techniku, neopakuje ji příští večer. I zde je mnohdy výhodnější „méně“ než „více“.

To, co platí ve světě hmotném, se dá kupodivu mnohdy objevit i ve světě duchovním. Zde jde ovšem o pocit příjemna zcela jiného druhu, než na jaký jsme zvyklí ze světa emocí. Jemu podobný je pouze pocit příjemna při zjištění nadějně započaté cesty, jakkoli na pozadí stále stojí memento, že jde o záležitost ryze soukromou, tedy bez účasti někoho jiného. Ten by mohl prožívání jenom zkomplikovat. Samozřejmostí je, že nic subtilního nesmí být provozována na úkor někoho, kdo je na nás odkázán. Což není egoismus, nýbrž obrana proti nebezpečnému rozptýlení.

Co ale platí v obou případech, a na co by se nemělo zapomínat, je, že vše, co je lidské, nemá dlouhého trvání. Dříve či později vše skončí, radost i žal. Je v tom smutek, ale i naděje. Získání duchovních hodnot není tak snadné jako ve světě emocí (které přicházejí a nabízejí se samy), zato zisky jsou zde trvalé.

Hledání příjemna je podkladem veškeré naší činnosti. Za příjemné lze považovat leccos; dokonce i to, co se rozchází s názory na nutnou morálku. Záleží na volbě. Důležitá ovšem vždy je zásada neubližovat.
Duchovní oblast se od té běžné, hmotné liší hlavně v rozdílnosti cílů. Svět emocí je převážně zaměřen na dosažení brzkých zážitků, které čím více lákají, tím vehementněji se dožadují co nejbližšího uskutečnění. V takovémto rozpoložení nejsou schopny si uvědomit, že bouřlivý nápor kterékoliv emoce má velmi rychlý průběh, po kterém se dost často dostaví neradostné vystřízlivění.

U duchovních zážitků probíhá vše jinak. V prvé řadě se nikam nespěchá. Už sama příprava je zpravidla dlouhodobá. Kromě toho požadavky duchovního přístupu nelze zařadit jen tak jednoduše do denní-ho programu. Ten se musí novým podmínkám přizpůsobit. Akceptovat nové rituály znamená opustit mnohé staré, dávno zaběhnuté a považované až dosud za nezbytnou součást denního programu. Výsledky zato slibují mnohem hlubší uspokojení, než jaké lze dosáhnout rozvojem emocí, a jsou také trvalé. Neza-blesknou se v krátkém, pouze přechodném okamžiku.

Jakkoli bylo nutkání alespoň k náznaku duchovního života pozorováno již velice dávno, žádné jeho mimořádné vítězství zatím zaznamenáno nebylo. Je sice pravda, že jeho vyznavači tvoří obrovskou armádu, složenou z mnoha odvětví nejrůznějších vyznání, ale proti nim stojí nemenší masa jejich odpůrců. Zdá se, že síly jsou zde vyrovnány, tím spíš, že obě strany trvají neústupně na svém.

Jedinci, který poctivě hledá kam se přiklonit, nezbývá nic jiného, než seznámit se s hlavními myšlenkami obou, a pak si vybrat to, kam ho to táhne více.
Celková situace se tím ale nikterak nezmění.

Autor: František Benda, Foto: Internet