Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Důchodce a duchovní život – Ptáček
Autor článku: František Benda Začalo to zcela nenápadně. Při ranním zalévání květin na balkoně vylétl pojednou z korýtka s muškáty drobný ptáček. |
Nu proč ne? Slétají se tam včely a někdy zavítá i čmelák, tak proč by si nepřiletěl posedět i malý ptáček?
Jenomže druhý den se to opakovalo. A ptáček vyletěl ze stejného místa jako včera. To už ve mně probudilo podezření.
Protože jsem věděl, že je už pryč, opatrně jsem sejmul korýtko ze závěsu a nahlédl dovnitř. A vskutku! Měl jsem pravdu! Mezi dvěma stonky s květy bylo sice jen málo místa, ale zase právě tak dost na to, aby se tam vešlo malé, pečlivě vykroužení hnízdečko. A v něm pět narůžovělých, kropenatých vajíček.
Tak je to tedy! Mám tu podnájemníka! Vítej, ptáčku! Nikdo tě sice nečekal, nikdo by si ani nepomyslel, ale jsi mi tu milý!
Rázem vstoupil do mého života. Na balkon jsem teď začal chodit jen v případě krajní nutnosti, a moje kroky vždy vedly nejprve směrem ke hnízdečku. Je tam? Jestliže ano, tak honem pryč. Rychle zalít zbylé květiny a odchod. Pelargonie s jeho dočasným obydlím si musely počkat, až samička (předpokládal jsem, že je to samička) odletí. To nebylo zas tak často. Většinu času proseděla a zřejmě zahřívala svůj poklad. Také jsem si všiml, že mění svou polohu. Mezi stonky a listy se dalo rozeznat očičko a zobáček, který směřoval pokaždé na jinou stranu. Je možné, že si na mne zvykla – už nikdy víc se nestalo, že by zase poplašeně odlétla. Druhého ptáka, snad samečka, jsem tam v této fázi nikdy nespatřil.
Pak jsem ale musel na týden odjet. Poslední kontrola objevila pouze dvě celá vajíčka, vedle kterých se přetlačovaly tři do široka rozevřené zobáčky. Dva se zdály být spíše navrchu, kdežto ten třetí jenom vykukoval odkudsi zdola.
Po návratu bylo hnízdo zaplněné do polovice našedlým chmýřím. Nebyl v něm ale žádný pohyb. Možná že tušení nebezpečí je přimělo schoulit se do co nejmenšího objemu.
Za pár dalších dní už bylo na hnízdě šedé náplně vrchovatě. Z ní se pak střídavě vysunovaly stejně do široka pozotvírané zobáčky.
Také se už objevili zřejmě oba rodiče. Sameček (patrně) byl o něco tmavší než samička. Pokud mne viděli, postávali na předprsni vedlejšího balkonu a zřejmě mne ze všech sil zaháněli. Probíhalo to tak, že nejdříve se ozvalo vysoké zapísknutí, po kterém následovalo o dost nižší tíknutí, doprovázené poklesnutím v kolínkách tak, že se až dotknuli bříškem podložky. Tento taneček opakovali vždy znova a znova. Jen jednou se mi podařilo zahlédnout, jak s čímsi v zobáčku zalétli ke hnízdu. Pokud mne viděli, nepřiblížili se.
A pak pojednou jednoho dne vše utichlo. Hnízdo vypadalo prázdné – ale ne zcela. Jedno z mláďat v něm zůstalo. Stálo v něm, občas zatíkalo a také se pokoušelo zatřepat křídly, snad ve snaze vzlétnout. Napadlo mne, není-li to ten uťápnutý chudáček zespodu. Rodiče postávali na vedlejším balkonu nebo poletovali kolem zřejmě ho vybízejíce k nějaké akci. Ale marně. Odpovědí jim bylo pouze občasné zatíkání a zatřepotání křídly.
Po několika dnech mi začala být celá situace podezřelá. Sice jsem byl pamětliv výzev, že mláďat se nemáme dotýkat, ale toto byl zřejmě mimořádný případ.
Opatrně jsem se pokusil ptáčka sevřít do dlaně. Urputně se bránil, jakkoli jsem se snažil držet ho velice jemně, abych mu neublížil.
Pak jsem ho chtěl vyjmout z hnízda, ale jaksi to nešlo. S ním jsem zvedal celé hnízdo. Takže jsem záhy zjistil, že nešťastníčkovi se nějak zapletla pravá nožka svými drápky do výstelky hnízda, čímž k němu byl vlastně beznadějně připoután. Proto zřejmě nemohl odlétnout.
Nezbylo než ho vyprostit.
V pravé ruce neustále se zmítající drobné tělíčko mne přinutilo pracovat pouze levačkou. Byl to dost problém – jeho nožka byla jen o něco tlustší než silnější jehla. Pomalu jsem odstraňoval jedno vlákno za druhým, ale jemu se to jaksi nelíblo. Stále se snažil z mé ruky vyprostit. Bohužel jsem svedl zbavit ho jeho pout sice z velké části, ale ne zcela, když se mu přece jen podařilo uprchnout.
Z balkonu nejdřív padal asi dva metry přímo dolů jako kámen, pak ale roztáhl křídla a zmizel mi z očí.
V tu chvíli jeden drobný atom vesmíru procitl ke svému životu.
Autor: František Benda, Foto: Internet