Jako za starých časů, aneb kutilem proti své vůli

Autor článku: Pavel Vrba No, jak to své psaní vlastně začít. Třeba tím, jak jsem vyhlásil výběrové řízení na řemeslníka na jednom portále, na kterém jsem uplatnil zadání zakázky – výměna hadice ke sprše.

A už to slyším: „Ten člověk se zbláznil a je úplně levej!“ A budete se divit, celkem to i z těchto informací chápu. Vyměnit hadici přeci zvládne každý, jen nějaké nezbytné nářadí a jde to samo. Jenže, stejně jako v životě není úplně vše tak, jak se jeví a jak se zdá, ani v tomto případě to zase tak jednoduché nebylo.

Samotný a především onen pověstný zakopaný pes, se narodil před 13 lety. To jsem si tehdy po zakoupení bytu v panelovém domě nechal provést kompletní výměnu nevyhovujícího sociálního zařízení a kuchyně, neboť to, co tam bylo, bylo příšerné. A mým celoživotním snem byla vana a já v ní mohl relaxovat. A protože jsem od přírody totálně manuálně nezručný, navíc v mnoha odpovědných řemeslech i nedostatečně vzdělaný a vybavený (rozvody elektřiny, vody, plynu) nechal jsem si celou rekonstrukci provést odbornou firmou.

Největším problémem rekonstrukce se stala ona vana.  Vše se díky původním stavebním prvkům bytu se muselo podřídit jak zatížení tak i estetickému vzhledu. Navíc s mou podmínkou, že odmítám mít společnou koupelnu s toaletou. Kolik se tam vyzkoušelo van, které díky jasně daným rozměrům nevyhovovaly. Až najednou, jedna jako by tam téměř zapadla a od kýženého výsledku nás dělily setiny milimetru.  Jediný problém, který mě tak nějak stále vrtal hlavou při jejím instalování, bylo umístění ovládacích prvků na této vaně a jejich oprava.

Ale profíci mě uvedli do klidu, že oni ti instalatéři už mají dneska moderní nářadí, takže na mou otázku, co když bude potřeba provést nějakou výměnu,  odpověděli, že to hravě zvládnou. Matně jen vzpomínám (ono se po 13 letech člověku leccos blbě pamatuje), že mi snad tenkrát elektrikáři, nebo kdo,  říkali, zda-li si tam přeci jen pro jistotu nechci nechat udělat revizní dvířka. No nějaký elektrikáři… to je jako by mně instalatéři něco říkali o rozvodech elektriky.  A tak tam to mé místo relaxu a pokoje bylo uloženo vybaveno, vykachlíčkováno a já jsem byl spokojený a v pohodě celých 13 let.

Nic není ale věčné…a za blbá rozhodnutí se musí platit třeba i po 13 letech. Jen co nám letos začala dovolená, hned mi má paní Colombová hlásala:  Nějak nám praskla hadice od sprchy…… Zbledl jsem, neb na mě dopadla ona mladická (tehdy ještě) nerozvážnost a především mě okamžitě začaly napadat ty neskutečné temné scénáře o tom, co bude následovat.  No,  já to rozhodně nevyřeším….musím oslovit firmu a vyhlásit výběrové řízení, ve kterém sice napsat, že požaduji výměnu sprchové hadice, ale před tím, je nutné udělat montážní otvor do panelu o šířce 14 -15 cm, kde navíc vede rozvod vody a staré elektrické vedení pod napětím. Navíc, jsem se uklidnil vidinou, že týden jsem stejně mimo dům a do té doby se někdo ozve. Během týdne telefon žádný, email prázdný. A mě postupně poléval studený pot umocněný napětím, že tahle akce rozhodně nedopadne dobře. A těch výletů zmařených, díky jednomu rozhodnutí!  A ze všeho nejvíc to zděšení, že se zhmotní postavička typu Pat a Mat.

Po týdnu nastal čas jasného rozhodnutí. Jdeme do toho. Doma jsem paní Colombové a svým dvěma fenečkám vyhlásil bojový úkol: Název operace : Kus panelu pryč Operační čas : 2. 8. 2016 od 7:00-16 hodin Zbraně a zbraňové prostředky – prodlužovačka, sbíjecí kladivo  se všemi možnými komponenty, jako vrtáky, sekáče a podobně, kladivo, sekáč a hlavně kontrola hlavních uzávěrů vody. Nezbytnou součástí bylo písemné oznámení sousedům, že se Pat bude pokoušet opravit havárii s připojenou žádostí a prosbou o pochopení. Cíl operace – eliminace nepřátelského panelu ve velikosti bojiště 30 x 20 cm. Omezení – nepoškozená vana, nevytopení sousedů, neporušené rozvody elektroinstalace.

Nechci to prodlužovat, vše nakonec dopadlo dobře a po několika hodinách mnohdy piplačky se podařilo příslušný kus odstranit a otevřela se tak možnost k bezproblémové výměně oné hadice.

Obyčejný příběh, kterých jsou tucty, přesto si však myslím, že má mnohá poučení. Třeba v tom, že opravdu není odborník jako odborník, že mnohdy ten, který dělá úplně jiné řemeslo může mít pravdu. A že člověk nemá bejt hloupej, jako jsem byl tehdy já, že třeba nemá člověk věřit, co mu kdo nakuká, protože není profík, jako profík. Ale já jsem při tom všem měl štěstí, že vše dopadlo dobře a také, že se někdy člověk podceňuje, že něco nezvládne a že je potřeba si víc věřit. Především však mám obrovské štěstí v tom, že jsem před lety poznal svou paní Colombovou, která mě nikdy nenechala ve štychu. A že mít vedle sebe takového člověka je dobrý, že se všechny problémy líp řeší, že to je štěstí a že to je víc, jak bohatství. A tak končí to mé dnešní povídání o tak obyčejném a nezajímavém tématu. A snad je jako závěr, lze uvést, že ty naše pražské krysařice celé to naše řemeslnické běsnění prožily v klidu i přes všechen hluk.