Právní okénko pro důchodce: Občan, úřady a správní řád

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná

V rubrice „Právní okénko“ se dozvíte o veřejné správě a státní správě jiné zajímavosti.

Často se stává, že občané potřebují řešit své záležitosti s orgány státní správy. Ať už jde o vlastnická práva, o majetková práva, ochranu osobnosti, prostě řeší celou řadu problémů a ve změti úřadů nevědí, na jaký úřad se obrátit. Každý příslušný zákon stanoví, kdo jsou dotčené orgány státní správy, k nimž je možné se obrátit. V tomto článku budeme řešit rozdíly mezi státní a veřejnou správou a kompetencemi správních orgánů a občana.

Veřejná správa

Pro pochopení, jak je stát řízen, je třeba se přednostně zabývat veřejnou správou. Veřejnou správu vnímáme jako správu věcí veřejných. Veřejnou správou se rozumí společenské řízení a veřejnou záležitostí věc, která se netýká jen jednotlivce nebo omezené skupiny lidí, ale veřejnosti a veřejná správa vykonává ji na základě povinností uložené příslušnými právními předpisy.

Nositelem veřejné moci je stát a další subjekty, kterým stát svěřil správu veřejných záležitostí, kterými jsou subjekty samosprávy a tak hovoříme o decentralizaci státní moci, která se tím štěpí na státní moc a zbývající veřejnou moc, kterou by stát měl, kdyby ji nepřenesl na zmíněné jiné subjekty; z toho důvodu rozlišujeme mezi státní správou a samosprávou.

Veřejná správa se zaměřuje na nařizovací činnosti, udržování pořádku a zabezpečení veřejných služeb. Proto je spojena s výkonnou mocí ve státě. Chápeme ji jako moc výkonnou, vedle zákonodárné se soudní moci. Vztah mezi veřejnou správou, mocí zákonodárnou a soudní je takový, že veřejnou správou se provádějí zákony vytvořené mocí zákonodárnou,  orgány veřejné moci mají také podíl na přípravě zákonů, pokud jsou k tomu zákonem zmocněny, tak vydávají podzákonné právní akty. Základní rozdíl mezi veřejnou správou a soudnictvím spočívá v tom, že zatímco soudnictví nalézá právo jak v oblasti veřejných, tak i soukromých zájmů, veřejná správa realizuje v mezích práva pouze veřejné zájmy.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1993, sp. zn. II ÚS 75/1993 definice veřejné moci zní: „Veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně.  Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu.“

Výkon státní správy je částečně přenesen i na územně samosprávné celky, jimiž jsou obce a kraje. Ty však zároveň a především vykonávají samosprávu,

Veřejný zájem a jeho podstata

Pokud budeme hovořit o veřejném zájmu, pak se dostaneme k rozdělení veřejného a soukromého práva. Veřejná správa stojí na zákonech, které tvoří rámec jejího působení a stanoví ji úkoly, které má plnit, a cíle, kterých má dosáhnout. A právě ty cíle jsou tím, co nazýváme „veřejným zájmem“. Marně byste však hledali nějakou definici. Co je to veřejný zájem, není v žádném zákoně definováno. Ale obsah tohoto pojmu se vždy dovozuje z právních a faktických souvislosti ze situací a případů, pro které právní úprava požaduje respektování veřejného zájmu. Velkým problémem je však veřejné zájmy chránit. A protože je třeba přednostně chránit veřejné zájmy, které jsou označovány za kvalifikované, a pro svůj význam převažují nad prostými zájmy, zavedl se institut dotčených orgánů státní správy. Příklad pro dotčené orgány státní správy- zde

Státní správa

Nejvyšším orgánem státní správy je vláda České republiky, po ní následují jednotlivá ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy a další státní úřady vykonávající státní správu svými místně a věcně kompetentními jednotkami na celém území státu na základě zákona č. 2/1969 Sb., v platném znění.

Povaha státní správy bývá označována jako organizující a mocensky – ochranná a to se projevuje obsahem řídících a regulačních prvků. Řídící prvky se zaměřuji na cílenou aktivizaci chování řízených subjektů, regulační prvky na cílenou stabilizaci chování, které zajišťují ochranu určitého zákonného stavu, případně nápravu při jeho narušení.

Správní orgány

Pro vyjasnění pojmů, co je správní orgán a správní úřad budeme nyní věnovat jejich charakteristice. Při výkonu správní působnosti správní úřad působí jako správní orgán, případně orgán státní správy. Takovým typickým správním orgánem je státní úřad, ale jako správní orgán státu může působit o úřad samosprávného celku; kraje, obce, městského obvodu či městské části při výkonu přenesené působnosti. Například působnost stavebního úřadu vykonávají mimo jiné obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a kraje v rámci přenesené působnosti.  Správním orgánem mohou být na základě z titulu své funkce a při jejím výkonu i fyzické osoby, jako je veřejná stráž či prezident republiky. Při výkonu policejních působností je také správním orgánem konkrétní strážník či policista, ale ne příslušný orgán policie jako organizace. V otázce vázanosti právem správní úřady mohou postupovat jen na základě a v mezích zákona. Na rozdíl od soudů jsou vázány i podzákonnými právními předpisy, to znamená vyhláškami ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, nařízeními vlády.

Správní řád

V ustanoví § 1 zákona č. 500/2004 Sb. je uvedena působnost správního řádu, resp. Koho a čeho se týká, nebo netýká:

Podávání stížností podle Správního řádu

Někdy se stane, že mezi občanem určitým správním orgánem dojde ke konfliktu. Buď jde o nevhodné chování správního orgánu, nebo občan shledá, že správní orgán chybně ve vaší věci postupoval.

Následující informace týká § 175, zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v aktuálním znění ke dni 19. 6. 2016 (dále zákon).

Strany stížnosti a podání stížnosti

Strana sporu, která si stěžuje, je v zákoně označena jako stěžovatel. Zákon stanoví, že podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu, což znamená, že proti stěžovateli nesmí nikdo zakročit, vyhrožovat mu apod. Stížnost můžete vést buď ústně, nebo písemně. Pokud jste se rozhodli svou stížnost podat ústně a nelze ji hned vyřídit, správní orgán, ke kterému se se stížností obracíte, sepíše o ní záznam. Stížnost podáte u toho správního orgánu, který vede řízení.

Komu podat stížnost?

Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

Do kdy musí být stížnost vyřízena?

Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.

Důvodná stížnost

Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.

Přešetření způsobu vyřízení stížnosti

Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.

Nadřízené orgány:

Nadřízeným správním orgánem orgánu obce  -  krajský úřad;

Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje v řízení vedeném v samostatné působnosti – Ministerstvo vnitra;

V řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústředí správní úřad, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší;

Nadřízeným správním orgánem jiné veřejnoprávní korporace – správní orgán pověřený výkonem dozoru;

Nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy – orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání;

Není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil;

Nadřízeným správním orgánem ústředního správního úřadu se rozumí ministr, nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu.

Nadřízeným správním orgánem ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí vedoucí příslušného ústředního správního úřadu.

Článek má informativní charakter, přednost mají zákony, rozhodnutí státních orgánů a pokyny a rozhodnutí způsobilých osob ve státní správě

Zdroj: Zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád, v platném znění, zákon č. 2/1969 Sb. Kompetenční zákon, v platném znění, Ústava České republiky, přednášky se Správního práva, MUNI PF ze soukromého archivu