Důchodce a duchovní život – Vrcholky

Autor článku: František Benda Že se technický pokrok posouvá vpřed téměř šíleným tempem, je všeobecně známo. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Reklamy na každém kroku vychvalují nejmodernější produkty, právě dané do oběhu. Proč se dál trápit s AF 14?

Vždyť je již půl roku starý! Kupte si RS 127, je o dvě třídy lepší a jen nepatrně dražší. No nekupte to.

Názvy moderního zboží si libují v angličtině. Kdo se v ní alespoň trochu vyzná, možná i rozluští, o co vlastně jde. Mnoho názvů ale angličtinu pouze napodobuje, což porozumění značně stěžuje. U některých výrobků se pozmění pouze název, a připojí se např.: tentokrát už bez (a uvede se bez čeho, jenomže nikdo neví, co to dělá, když je to s tím).

Bylo by zajímavé zjistit, na koho jsou tyto nabídky zaměřeny. Je bezesporné, že moderní počítače a mobily jsou určeny špičkovými technikům, a potom také mládeži, která přímo dychtí po všem, co je nejmodernější. Nabídka léků a čisticích prostředků se týká spíš střední a starší generace, neboť nemoci hlodají neustále, a také čistit je nutno kde co. Mladé to ani moc nezajímá.

Neméně zajímavé by bylo zjištění, na koho reklamy nezabírají. Jsou lidé, kteří jim zásadně nevěří. Jiní je prostě lhostejně míjejí a považují je za obtěžující přítěž. Nechybí ani ti, kteří je sice přečtou nebo vyslechnou, ale jelikož jim nerozumějí, také se jimi dále nezabývají. Jde potom o zvláštní druh umění vytvořit takový slogan, který by navzdory všem těmto překážkám přece jen nějaký zájem vyvolal.

Málokdo si ovšem uvědomuje, že za všemi těmito reklamami, vlastně už uvnitř nich, je ukryto něco jako ďáblova smyčka. V našem polarizovaném světě není nic zadarmo. Smyčka se nezúčastněně monotónně otáčí stále dokola. Na jedné straně přidává, na druhé ubírá. Není tak dobrosrdečná, aby jen dávala. Má to vše velmi dobře spočítané: má dáti i dal jsou u ní v rovnováze. Zajisté toužíte si koupit nejnovější typ automobilu. To ale znamená větší spotřebu nerostných surovin a energie, postavit větší výrobní halu a také nové skladovací prostory. Že na to padne další kus úrodné půdy se ale už nikdo nedozví. Smyčka předvádí vždy pouze jednu svou stranu.

Ti, kteří se – a rádi – nechají takto omámit, o jakýchsi protipólech neradi slyší. Okamžitý zisk, bezprostřední potěšení – to je jediné, co je zajímá. Co je doma, to se přece počítá.

Bez některých vymožeností bychom ale už těžko přežívali. Staly se dokonce takovou samozřejmostí, že ani dost dobře nechápeme, jak mohli lidé bez nich dřív žít. A přece žili. Historické prameny nám líčí, že byli dokonce šťastnější a spokojenější než jsme my.

Je z ďáblovy smyčky možnost úniku? Je s podivem, ale mohl by nám v tom poradit náš sv. Prokop. Jak? Historie tvrdí (a bylo to také mnohokrát zobrazeno), že „oral čertem“. Neví se sice jak, ale podařilo se mu navléci čertovi postraňky od pluhu, a oral a oral. Jednu brázdu za druhou. Obrazy zvěčňují, že ďáblíkovi se to zřejmě hrubě nelíbilo, ale jaksi nebylo zbytí.

Při troše rozvahy, pokory a umírněnosti bychom mohli dokázat nepodlehnout všem těm lákavým nabídkám a využít je naopak k něčemu kloudnému, co – až se dostaví druhý konec smyčky – nám spíš prospěje, než nás poškodí. Nebo sice poškodí, ale jakž takž snesitelně.

A ty vrcholné vynálezy? Ty přenechme oněm špičkovým zájemcům, aniž bychom se snažili dosáhnout jejich výšin. Stejně bychom mezi nimi asi moc nepochodili.

Autor: František Benda, Foto: Ladislav Kubesa