Předbělohorská, bělohorská a pobělohorská doba: Kdo byl Karel ze Žerotína

Autor: Dr. Irena Novotná

Dne 9. 5. 2016 jsme posledním článkem ukončili jistou fázi doby předbělohorské s tím, že v našem vyprávění budeme pokračovat. A to i díky zájmu, které v čtenářích zvolené téma vzbudilo. Nyní se obrátíme na Moravu a budeme sledovat historické i lidské osudy té doby. V sérii článků se budeme seznamovat blíže s historickými protagonisty doby, kterou sledujeme.

Na konci XVI. století zahájil Rudolf II. nepřetržitý, tvrdošíjný a bezohledný boj; porušoval zemské zřízení a dosazoval do soudu a zemských úřadů osoby, které chtěl, bez ohledu na zemské zřízení, a pak tím bezohledným a nespravedlivým stíhání se zbavoval lidí, které mu nebyli pohodlní. V tomto dusném ovzduší prováděl olomoucký biskup a moravští jezuité katolickou reformaci.

V letech 1605 – 1608 hovoříme přímo o pekle na Moravě. Celé čtyři roky, jak vyprávěli staří, jakoby neexistovalo právo; žádné soudy se neobývaly a nikdo nemohl prosazovat svá práva, protože císař nejmenoval nejvyššího soudce. Jenž by řídil soudy a předsedal jim, a také proto, že i po jmenování nejvyššího soudce jistí osoby, které toužily po úřadech, soudy mařily. Morava též trpěla nájezdy žoldáků, kteří přišli z Uher. Za takových podmínek se od císaře odvraceli i lidé, kteří mu dosud sloužili. Na Moravě se dostala vláda do rukou nečestných lidí, kteří se s veřejnými penězi hanebně nakládali. Vrcholem moravského neštěstí bylo jmenování Zdislava Berky z Dubé r. 1607 zemským hejtmanem.

Karel ze Žerotína

Moji moravští čtenáři jistě znají toto jméno a vědí, že to byl jeden z neušlechtilejších mužů té pohnuté doby a pro své schopnosti a vzdělanost se stal vůdcem moravské opozice. Narodil se dne 14. září 1564 v Brandýse nad Orlicí. Jeho otec, pan Jan na Brandýse, Rosicích a Náměstí, byl štědrým ochráncem Jednoty bratrské a zvláště zajistil v roce 1578 ve své vsi Králících pokojný útulek připrovatelům bible bratrské: Jeho Matka, Marianna z Boskovic, byla horlivou sestrou. Karel za raného mládí byl vychován spolu se Zachariášem Slavatou, s nímž prožil sedm let pod jedním učitelem. Pavlem Novodvorským z Pozdětína. Nějaký čas byli spolu na škole Ivančické, která byla založena v roce 1575. 26. Prosince 1578 odjel na vyšší studia do Štrasburku. Po dokončení vzdělání se vydal na cesty. Teprve koncem roku 1587 se vrátil domů a 17. února 1588 se ujal sám správy rodinných statků; Dřevohostice, hrad Přerov. A potom se zase vydal do Německa. V létě roku 1589 se oženil s Barborou Krajířovou z Krajku, ale současně ho popouzela i touha pomoci francouzskému králi Jindřichovi IV. v boji s katolickou stranou. V té době mu zemřela žena Barbora. Už v říjnu by opět na cestě do Francie, ale vrátil se domů velmi zklamaný, aby pokračoval ve své vojenské dráze v císařském vojsku proti Turkům. V červnu v roce 1594 v táboře přes Ostřihomi došlo povolání k zemskému soudu. Důkazem, že ho válečnictví neopustilo, byl rok 1595, kdy bojoval pod císařskými prapory, ale pak se natrvalo vrátil domů.

Žerotín a Dietrichsteinové

V únoru v roce 1598 slavil druhý sňatek s blízkou příbuznou své zemřelé manželky, ale čekaly ho chmurné chvíle. Z podnětu Ladislava Berky z Dubé nastávaly moravským nekatolíkům těžké časy. Došlo to tak daleko, že byl Žerotín v roce 1599 Zikmundem z Dietrichsteinu pro svou cestu a jiné důvody obviněn za velezradu. Ale přelíčení sporu před zemským soudem v Praze, jež se konalo v prosinci 1601, se obrátilo proti žalobci tak, že prokurátor M. Ridel odepřel ho zastupovat a pan Zikmund se hanbou utrápil. Mezitím Žerotín proti sobě popudil i Zikmundova bratra, kardinále Františka z Dietrichsteinu; vzepřel se totiž r. 1600 proti jeho přijetí do zemského soudu, a když tomu nemohl zabránit, dokázal alespoň to, že nový zemský soudce se musel naučit česky. Zato nu to kardinál vrátil tak, že po pražském přelíčení byl z jeho podnětu Žerotín ze zemského soudu vyloučen.

Žerotín pronásledován osudem

Dne 24. Ledna 1600 zemřela jeho druhá žena a po ní i tříměsíční syn. V tomto období se Žerotín uchýlil na své panství do Rosic. Pečoval o dvě dcerušky, věnoval se svému hospodářství, svůj smutek zmírňoval spisovatelskou činností. Dne 24. Srpna 1604 se opět oženil s Kateřinou Annou z Valdštejna, sestrou budoucího knížete z Frýdlantu, jemuž Žerotín dopomohl svým vlivem ke službě na dvoře arciknížete Matyáše. Ale sotva uplynul rok, už stál zase nad hrobem své manželky, a to dne 8. Srpna 1605 a po čtvrté se oženil v roce 1614, k oltáři vedl vdovu po svém příteli, Smilu Osovském z Doubravic, Kateřinu z Valdštejna.

Žerotín vstupuje do veřejného života

Poměry, které se na Moravě stále zhoršovaly, obracely mysl lidí K Žerotínovi. V roce 1605 se účastnil brněnského sjezdu, kde se jednalo o věcech veřejných, ale jeho rady nebyly vyslyšeny. Zanedlouho stál v čele všeho dění na Moravě a připravoval zvrat, který brzy dozrál. Se svými politickými přáteli v Uhrách a v Čechách začal jednat o zřízení a opatření habsburského mocnářství. Po čase se k němu přidali mocní přátelé: biskup olomoucký, kardinál František z Dietrichsteina a pak Karel z Liechtensteina.

Zdroj: Kořán – Rezek – Svátek – Prášek. dějiny Čech a Moravy nové doby, díl 1 od r. 1526 do r. 1609 od r. 1526 do r. 1609, vyd. 1. Nakladatelství L. Mazáč v Praze, 1939.