Důchodce a duchovní život – Znovu Vánoce

Autor článku: František Benda Jestliže něco trvá už velice dlouho a stále se to donekonečna opakuje, není divu, že původní sláva pomalu časem opadává. Ve světě hmotných předmětů jde o únavu materiálu, ve společenském dění pak o ochablost nadšení.

Podobný osud se pomalu vtírá i do oslav Vánoc. Byly doby, kdy v tento čas hřměly všechny kostely, jakož i mnohé domácnosti vánočními koledami a dny se vyplňovaly prastarými vánočními zvyky. Že jde o pozůstatky mnohem starších oslav slunovratu, na to zpravidla nikdo ani nepomyslel. Tam šlo tehdy o mnohem víc – lidem, žijícím v prabídných životních podmínkách, ve tmě a s minimem potravin, zde svitla naděje, že situace se bude už jenom pomalu zlepšovat. Pestrost a hudebnost nového druhu oslav ony primitivní starosti bohatě a úspěšně přehlušily.

Jenomže – kdo dnes ještě vůbec ví, co je to advent? Že doba před narozením Ježíška? Před příchodem jakéhosi Spasitele? No a co? To je najednou slávy kvůli takovému mrněti. Takže si odzpíváme povinnou koledu (někdy ani to ne) a pak hurá pod stromeček pro dárky. Rychle z nich strhat barevné obaly, prožít prchavou radost, nebo i zklamání a pak společně k bohatě prostřenému stolu. Toho, že některé pečlivé hospodyňky už usínají únavou, si všimne jen málokdo.

Také koledy nás už ani moc nezajímají – spíš se zprotivují. Však už jsme jimi vykrmováni dobře celý měsíc. A ze všech stran. Když už by se snad vyskytla potřeba – proč se zdržovat jejich zpíváním? Vždyť si je můžeme, a v mnohem hezčím přednesu, rovnou přehrát. Kdo si je má pamatovat, zvlášť když jsou potřeba jenom jednou v roce, a to ještě na pouhých pár dní?

Největší sláva vypuká kolem Jezulátka. Hodně daleko v pozadí, málo citovaná, se připomínají starodávná různá proroctví, upozorňující na jeho příchod. Ale co je to za budoucího krále, když se narodil ve chlévě? Narození jiných hlasatelů se odehrávala v přepychu paláců, přeplněných služebnictvem. To bylo přece něco! A tady? Sláma v jeslích pro domácí zvířata, světlo ze skomírajícího kahánku, a teplo, zajištěné pouze dechem oslíka a volka. Ještě že pečlivá Marie si jistě přinesla vše potřebné s sebou. Dnešní porodník by si patrně v takové situaci zoufal. A navíc – Marie jistě znala jak proroctví, že se jí narodí syn boží, tak také zvěsti o jeho budoucím tragickém konci. Ubohá Marie. Na to však v této chvíli nikdo nemyslí. Narodil se přece Spasitel! Aleluja!

Jestliže Sláva Vánoc pomalu zaniká, vůbec to neznamená, že je s oslavami konec. Tak už to na světě chodí. Jedno se ztrácí, druhé se pomalu probírá k životu. V žádném případě ale nelze pozorovat, že by čas vánoční byl vhodnou dobou pro tiché rozjímání či očekáváním něčeho velikého. No to v žádném případě! Obchody jsou až po strop naplněny vším možným, na co lze navěsit zelenou snítku zlatavou mašličkou a dav chtivých spotřebitelů pak neví po čem sáhnout dříve. Ruce brigádnic u pokladen se nezastaví ani na chvilku.

Také společenská konverzace se mění. Přítelkyně se už nečastují zprávami, co nového zas provedl jejich psí miláček, nýbrž se trumfují kolik která už napekla druhů cukroví, na kolik má ale už zaděláno a co by k tomu ještě ráda stihla. Sice už ví (ta zkušenost je letitá), že za pár dnů budou tyto vrcholy kulinárského umění ležet všude bez povšimnutí, ale přece nemůže zůstat pozadu.

Všechny zraky jsou upnuty na přítomnost, která se točí kolem bezmocného neviňátka, odkázaného na cizí pomoc. Uplyne však už jen pár měsíců, a bezmocný novorozenec se nám představí jako laskavý, ale přísný muž, který po nás bude požadovat uvážlivé myšlení a jednání. To už se s takovou slávou nesetká. Však to s ním také podle toho dopadne.

Mnozí v něj ale stále ještě věří, ovšem jejich přesvědčivé tvrzení „Kristu přijde“, se vytrácí do neznáma. Tomu přece nemůže nikdo věřit. Co by si tu dnes počal? Ačkoliv – přidáme-li k tomu malý dodatek, naznačí to jistou naději. Pak to ale bude znít: „Kristus k vám určitě přijde – a to v té chvíli, kdy mu otevřete své srdce“. To už je jiná písnička, která však s duchem vánočních koled nemá vůbec nic společného. A nebude přílišný rozdíl v tom, jestliže se pak rozhodneme pomáhat někomu bezmocnému, který to právě potřebuje, nebo jestli budeme poslušni návodu onoho moudrého muže a budeme se snažit ho následovat.

Jenom je dobré mít na paměti, že s tím otevřením vlastního srdce není nutno čekat až do Vánoc, na Nový rok či třeba až do Velikonoc. Začít je možno kdykoli. Že by třeba už dnes? Klíč k jeho skrytému zámku máme přece po ruce neustále. Zbývá jen to nejtěžší – rozhodnout se.

Tak prosím.

Autor: František Benda, Foto: Internet