Hodně krásných chvil, štěstí a zdraví v roce 2017!

Autor: Irena Novotná

Milé babičky a dědečkové, k tomu přání ještě přidáváme krásnou poezii klasiků, obrázky od paní Moniky Kohoutové  a hudební nadílku, kterou jsem pro Vás vybrala. To proto, aby se Vám do Nového roku dobře vykročilo a prožívali jste vzájemně láskyplné chvíle.

Oldřich Mikulášek

Na počátek se ptám, jehož nebylo,

nepadal sníh a bylo nebílo,

vlas, tolik světla než se vznítilo,

ohnout se aby vítr mohl, čas

v kolenou trávy, vesmír holohlavý

kšticí svých komet prázdno rozevlást.

Vlas, struna strun, paprsek. Daleko

jak by zastýsklo, tak tence. Hle, i nic,

jež v sobě zbloudilo a bylo jablko.

A spánek znavený sní v šípcích o Růžence.

tak voda tesknívá a sama žíznějíc

po naplnění svém, ke rtům zvedá utopence.  zde

Jan Skácel: Kvetoucí alej

V aleji bílé

Tajili jsme dech.

Jak sníh ležely květy,

vysoko na stromech.

Jak každý strom

tu pyšně život slavil

a třímal bez únavy

rozkvetlou sílu svou.

Slova jsem lámal

jak kámen v starém lomu.

Má žena řekla jen:

Chtěla bych žít v tom stromu. – zde

Paul Verlaine: Kouzelná chvíle

Měsíční bílý jas do lesa padá,

z větvičky každé hlas nějaký vstává

v spleť ratolesti. Ty moje štěstí!

Hluboké zrcadlo rybníka je tu,

obráží černé vrby siluetu,

v níž vítr kvílí:

sněme v tu chvíli.

Širý a něžný pokoj a klid

jako bys cítil z nebe se lít,

kde hvězdy třpytí se bílé:

Tož kouzelná chvíle … – zde

Richard Dehmel: Úzkost

Nesmíš si myslit, že před tebou

se strachem chvím.

Jenom, když po štěstí zatoužíš

tím plachým okem svým

a tvoje ruka,

v které to cuká,

tak, jak dýka

projíždí vlasem mým

a hlava tvá znavená

poklesne na moje ramena,

potom, ty hříšnice,

potom se před tebou chvím. – zde

Fridrich Hebbel: Posvěcení noci

Noc je tak tichá.

Posvátně dýchá,

Jakoby Bůh sám v její tiš

Z věčnosti dálek šuměl blíž.

Co tu žilo

a co z těsných pout

v dálku zatoužilo

tiše vylétnout,

do sebe sama se zavírá

a v bezvědomém štěstí vyvírá.

Z hvězdnatého nebe v jase

božské požehnání kane,

unavená síla zase

omládlá a svěží vstane.

Z hloubi temnot vystupuje,

v dálku kráčí Hospodin,

všechna vlákna navazuje,

která přerval noci stín. zde

Guy Charles Cros: Píseň

Sotva se šeří světlo denní …

Však kterak také, kterak spát,

Když někoho má člověk rád?

Je ranní slunce sladké jako políbení

A rosa ranní se jak slzy třpytí

a v lehounkého větru zašumění

hlas její uklidněný slyším zníti.

Jdu cestou bez cíle, kam rozmar mne svádí.

Což možno cíl mít, když máme rádi?

Je se mnou stále, stojí tu živá.

Skřivan své aleluja zpívá,

Jdu, vymýšlím si jména, která bych dát ji měl,

šeptám si, abych je vyzkoušel:

Má bobulko bezová, má jeřabinko rudá.

Má modrá švestičko, jahůdko moje lesní. – zde

John-Antoine Nau: Pro nás dva

Pro nás dva, milence symbolů podivných,

je budoucnost, jak modrý strom na břehu moří

šíleně skloněný, kde propast světla hoří,

se slunce záblesky dlouhými na větvích.

Noc bude napůl den a hvězdné šero půl

s paprsky sladšími slov tiše zašeptaných,

zpěv čistý pozdraví návrat dní oplakaných,

neurčitý jak let rozmarných libelul.

Den zdlouha poplyne vod v safírové kráse,

jak večer propastný a jemný znovu chytí

duši, jež mrtvých dnů přítelkou něžnou jest;

pod stromem, ztopeným ve měkkých září jase,

já hravým, škádlivým chci kolibříkem býti;

ty budeš kalichem rozkvetlých zářných hvězd. – zde

Guillaume Apollinaire: Soumrak

Uprostřed stínů nebožtíků

na trávě dne kde hasnou světla

harlekýnka se donaha svlékla

jak v zrcadlo zří do rybníku

Šarlatán chválí zachmuřený

kousky, jež budou předvedeny

bezbarvé nebe plné hvězd

každá jak mléko bledá jest

Zsinalý harlekýn na prknech

nejdřív se divákům poklonil

čarodějníci přišli z Čech

pár kouzelníku a pár vil

Utrhnuv hvězdu na nebesích

jí balancoval v rukou svých

co oběšenec v taktu hrál

nohama tloukl na cimbál

Slepec tu dítě konejší

s laní jdou kolem kolouši

trpaslík v očích smutku stín

zří v obra roste harlekýn – zde

Zdroj:

Obrazy: Monika Kohoutová

Poezie:

Mikulášek, O. Verše I. 1997. Praha: Ivo Železný.

Skácel, J. Z nahořklého dřeva. 2000. Praha: Mladá fronta.

Jelínek, H. Básnické překlady. 1983. Praha: Odeon.

Hudba:

youtube.cz