Když světlo projde špínou, zůstane čisté

Autor článku: Irena Fuchsová 1985.

Práce ve stranickém výboru se Zlatovláskou a s hercem Lenským byla tristní. Zlatovláska byla politická kuplířka, Lenský přikyvovač a já byla blbá a pořád mě bral žlučník, který jsem od roku 1980 neměla.
Dlouho se nesměl nikdo z herců do strany přijímat, ti nahoře chtěli pořád Déčka, dělnické profese, protože se umělců báli, ale nakonec se přece jenom pár mladých lidí do strany dostalo. Herci a režisér.

Někdo přišel už jako straník ze školy, jiné jsem dlouho přemlouvala já. Pojď tam! Ať tam nejsem sama! Co zmůžu sama, proti Zlatovlásce a Lenskému a Roubalovi? Nenechávejte to jenom na mně, prosila jsem je, a podařilo se!

Bylo nám jasné, že ze stranického výboru musí odejít Zlatovláska a Lenský. S nimi jsme se totiž nikdy na ničem nedohodli. Bylo to, jako když se pokoušíme rozjet zabrzděný vlak. Namáhavé, zbytečné. Sisyfovské.
Naše snaha, dostat je ze stranického výboru, došla tak „vysoko“, že byli všichni komunisté z divadla, předvolaní do budovy Okresního výboru KSČ.

Soudruzi nás posadili kolem dlouhého stolu, probrali s námi problémy naší ZO KSČ, a došli k závěru, že bychom vlastně žádné problémy mít neměli.

Když nás potom jednoho po druhém volali do vedlejší místnosti, začal mě zase brát žlučník, který jsem neměla. Sakra.

Šla jsem na řadu poslední. Řekla jsem jim, že Zlatovláska dělá v divadle jenom zlo. Nevím, co řekli ostatní, ale protože se po této schůzce nic nezměnilo, oznámila jsem na příštím svahilském výboru, že už dál ve výboru nebudu, že mám dvě děti a nemám čas.

A světe, zboř se! Zlatovláska a hned po ní Lenský, okamžitě prohlásili, že už ve výboru také nechtějí být.
Zajásala jsem. Fajn, tak konečně ti dva půjdou do…

A tak jsme napsali papír, kde jsme všichni tři potvrdili své odstoupení ze stranického výboru, a protože od této chvíle neměla stranická organizace Krajského divadla v Kolíně, stranický výbor, nebyla tím pádem fungující, a s tím se něco muselo neprodleně udělat!

Na další stranický výbor, 6. 11. 1985, přišel řešit naše „odstoupení“ tajemník Želman, a navrhl na předsedkyní základní organizace KSČ v Krajském divadle v Kolíně, Irenu Fuchsovou.
Hlavou se mi doslova honila jedna jediná myšlenka. Nevím, s kým se honila a jak se honila, když byla sama, ale honila se.

Když Zlatovláska a Lenský konečně vypadnou z výboru a bude zvolený nový výbor a já budu předsedkyně, dalo by se už něco podnikat!

A tak jsem navrhla do „mého“ nového stranického výboru, náboráře a kamaráda Stehlíka a naši novou ekonomku Kačovou, která sice měla manžela na Ústředním výboru Komunistické strany Československa, ale získala si umělecký soubor tím, že zvyšovala hercům gáže a bojovala na Krajském národním výboru o peníze pro divadlo. Je pravda, že takový boj s manželem v zádech, pro ni asi nebyl příliš těžký, ale také se na nás mohla vykašlat a to neudělala.

Když jsem řekla, že děkuju soudruhovi tajemníkovi Želmanovi za důvěru a že s jeho návrhem souhlasím, a představila jsem svou vizi budoucnosti naší rudé divadelní buňky, Zlatovláska ztuhla. Takový vývoj situace nečekala.

Nicméně zavolala telefonem náboráře a ekonomku, Želman jim oznámil, že budu dělat předsedkyni KSČ a že je chci mít ve výboru a odešel.

Hurá, řekla jsem si v duchu, máme vyhráno! Ale jásala jsem předčasně.
Ekonomka Kačová, jako správná komunistka, vzala sice sdělení tajemníka Okresního výboru Komunistické strany, poslušně na vědomí, ale jakmile odešel, argumentovala tím, že se na práci ve stranickém výboru necítí být dost politicky vyspělá. Pohledy se v dlouhých chvílích ticha dorozumívala se Zlatovláskou, a mně až teď došlo, že ekonomka, byť je sympatická svou snahou zvyšovat hercům gáže, pluje na jedné lodi se Zlatovláskou.

Tak víte co, holky? Plujte do pekel!

Z jejich tajemného dorozumívání se po dvaceti minutách zrodil nový návrh.
Novou předsedkyní ZO KSČ bude ekonomka Kačová. Na tu se cítila být politicky vyspělá dost. A hned zatoužila po rozšíření počtu členů stranického výboru, takže kromě Kačové, mě a mnou navrženého kamaráda náboráře, tam ve svých vyprděných důlcích zůstala i nadále sedět Zlatovláska a Lenský.
Hurá, hurá, hurá, řekla jsem si smutně. V divadle nás bylo dvanáct komunistů, ale stranický výbor jsme měli pětičlenný, i když by stačil tříčlenný.

Stačilo několik dnů, a s kamarádem náborářem nám bylo jasné, že nastala doba temna. Při našem sebemenším nesouhlasu s čímkoli, se Kačová okamžitě oháněla OV KSČ, KV KSČ a ÚV KSČ. Všechny tyto tři orgány navštěvovala velmi často, společně s ředitelem Roubalem. Na všech stranických schůzích opět vítězila svahilština.

Brzy potom byla v klubu veřejná stranická schůze. Veřejná – to znamenalo, že byli přítomni všichni zaměstnanci divadla. Četla jsem tam zprávu o činnosti naší stranické organizace, kterou připravila Kačová. Byla to jedna dlouhá fráze na osm stránek a já nerozuměla jediné větě. Ale přečetla jsem to hezky.
Nepřekvapilo mě, že se v divadle našli nestraníci – vlezdoprdelníci, kteří mi po schůzi tenhle mnou přečtený blábol, chválili! Měla jsem jediné vysvětlení.
Určitě se po nocích učili se Zlatovláskou svahilsky.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1