Když světlo projde špínou, zůstane čisté

Autor článku: Irena Fuchsová 1986.

O knihu jsem se tedy zatím nepokoušela, i když jsem pořád psala, ale zato jsem vymyslela další akci pro diváky!

Dostávali korespondenční lístky s nadepsanou adresou divadla, a měli nám napsat míru požitku z divadelního představení, které navštívili.

Napsala jsem o této anketě i do Kulturního zpravodaje a tak nebylo divu, že v říjnu 1986, přišla na moji adresu do divadla, žlutá obálka, s dopisem na žlutém dopisním papíru.

Byl od jakéhosi pana Sovy.

Moje jméno prý použil, protože má pocit, jako bych svým článkem v Kolínském zpravodaji, oslovila přímo jeho osobně. Omlouval se, že nepoužil na odpověď korespondenční lístek, ale je prý pro jeho sdělení příliš malý.
To jsem chápala. Jeho dopisy, které od této chvíle chodily po každé premiéře, mívaly osm, deset, někdy i dvanáct listů, psaných na psacím stroji! Byl to úžasný grafoman, kterého jsem si od prvního dopisu zamilovala!

Podle programu si bral na mušku jednoho herce po druhém, na nikoho a na nic nezapomněl, viděl snad i za kulisy, nic mu neuniklo, všiml si všeho a všech.

Jeho dopisy sice vždy začínaly, vážená paní Fuchsová, ale patřily nám všem.

Pokaždé psal na žlutý dopisní papír, a když se naditá žlutá obálka s mým jménem, objevila u sekretářky Věry, nastalo po celém divadle pozdvižení.
„Ireno, napsal ti zase Sova, dojdi si pro to k Věře,“ hlásili mi moji nedočkaví kolegové, a když jsem neměla čas si pro dopis dojít, Věra mi ho na zkoušku donesla.

Dopisy pana Sovy kolovaly po šatnách, lidé si jednotlivé listy brali z rukou, a když jsem jim je konečně vyrvala, pověsila jsem je na tři nástěnky, které byly nad schody. Zabraly pokaždé všechny tři!

Nástěnku Brigády socialistické práce (BSP).

Nástěnku Základní organizace socialistického svazu mládeže (ZO SSM).
I nástěnku Svazu československo – sovětského přátelství (SČSP).

Pan Sova, jako když tuší, že se budeme o jednotlivé listy z jeho dopisu rvát, psal vždy jenom na jednu stranu, přehledně a uceleně, a mohl mít ze své práce radost, protože pořád někdo stál na schodech u nástěnek a četl si stránku po stránce…

Pan Sova se stal svědomím divadla, byl jeho fantóm! Ano, byl i malý rejpal, ale nikdy nikomu neublížil, vždycky se snažil z neúspěchu jednotlivého herce, vytáhnout alespoň něco kladného, a když na něho nic kladného v této konkrétní premiéře nenašel, zavzpomínal alespoň na jeho minulé úspěchy.
Poslal mi dopis v listopadu, v prosinci, v lednu. Poslal mi dopis po každé premiéře. A pořád nikdo nevěděl, kdo to je. Adresu nám totiž nikdy nenapsal, jenom se podepsal.
Vít Sova.

Ano, adresu sice nenapsal, ale anonymní nebyl. V dopisech nám o sobě řekl dost. Bylo mu kolem šedesáti, ženu měl o dvacet let mladší, byl to kolínský rodák, který od mládí bydlí v Praze, a do Kolína jezdí za svým otcem. A je bezdětný.

Docela dobře jsem si ho uměla představit. Vysoký, šedovlasý pán, s chápavým úsměvem. Laskavý a vševědoucí. Ochotný, zastavit se, a věnovat našemu divadlu a lidem v něm, svůj čas.
V té době to bylo něco naprosto neobvyklého. A svěžího. Byl to doslova zázrak! Ano, pan Sova byl zázrak, který v roce 1986 prozářil svým zájmem kolínské divadlo a lidi v něm.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1