Dnes je 22.11.2024, Svátek má Cecílie, zítra Klement

Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

O těch našich šlépějích

Publikováno: 27.01.17
Počet zobrazení: 996

Tittulní obrázek Autor: Pavel Vrba

A zanecháváme je vůbec? Nebo po našich krocích nezůstává ani jediná stopa? Kdo ví, třeba je jen ostatní nevidí, nevnímají ani nás, ani sami sebe.

„Ať už stopa v písku, stopa ve sněhu, v blátě či stopa v srdci, vždy to znamená to stejné, někdo zde byl a zanechal kousek sebe..“
– Golichová

1 582055_article_photo_6Xe6i6J0_900x

2 582055_article_photo_QJR3a9f0_900x

Přesto věřím, že každý z nás zde stopu zanechává.

3 582055_article_photo_yJ2FuWT0_900x

„Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou.“

- Franz Kafka

4 582055_article_photo_ZWdlBE20_900x

Kdo ti řekl, blázne, že tvá cesta nemá mít co nejvíc oklik a ošemetných srázů, pochop, že tvá chůze musí být co nejnamáhavější a nejkrvavější, abys věděl a mohl říci druhým, co je to rána, krok kupředu i pevná země pod nohama. Snad se nikdy nedočkáš cíle v tomto krvavém údolí, ale jdi, jdi a plahoč se, jako bys jej měl neustále před očima – tak nemůžeš zeslábnout a klesnout!!

- Olga Scheinpflugová

a ted 582055_article_photo_9zRz7EH0_900x

a ten 582055_article_photo_N3gIyFp0_900x

a teď tento 582055_article_photo_hKZmdGP0_900x

a nyní tenhle 582055_article_photo_vBPt5vJ0_900x

Proto:  Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce… To, co chceš… Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád… a žij intenzivně každý okamžik svého života… dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.

Charlie Chaplin

nyní ten hezký 582055_article_photo_bbt2qr1_900x

ten s rákosím 582055_article_photo_9WrzZXQ0_900x

ten s detailem rákosí 582055_article_photo_WkbWcy60_900x

ten s loukou a trním 582055_article_photo_yT79kQL0_900x

A tak jsem si šlapal na místech, z nichž některé nenesly stopy člověka. Kráčel jsem sněhovou peřinou v tichu, které jen přerušovalo křupání sněhu. Místa, která jsem neprošel více jak 30 let a vzpomínal na dětství, dětské hry a na všechna ta tehdejší trápení, ale i naděje a krásné okamžiky. V tom křupání sněhu přemýšlel jsem o té symbolice pomíjivosti, naší smrtelnosti a věčného koloběhu života. Obrovské moci přírody, dokonalosti Stvořitele, kdy každý detail má své přesné místo a určení.

ten s posedem 582055_article_photo_I5glxuI0_900x

ten s chatičkou 582055_article_photo_zqcpVmZ0_900x

ten poslední 582055_article_photo_8rvdgrz_900x

Zlomky objevených vzpomínek, které tesaly a tesají osobnost a pohledy na svět. Jsou jich mezi lidmi miliardy, stejně jako jsou miliardy osobností a individualit, které jsou propojeny společnými průsečíky, nikdy však nejsou stejné.

Stejně, jako každá stopa ve sněhu není stejná a ani věčná,

té sněhové šlépěji je určen omezený čas,

kdy obleva odmaže lidské stopy, aby vytvořila možnost vzniku nových.

Autor: Pavel Vrba

Zdroj: http://pavelvrba.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=582055

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: