Miluji tě a nemohu si pomoci – Díl 2

Autorka: Irena Novotná

Miluji tě a nemohu si pomoci – Díl 2.

Alex velmi dobře chápe, že mu hrozí komplikace. Irma mlčí a to ho zneklidňuje. Požádá tedy svého přítele, advokáta, o radu. V opilosti mu řekne pravdu o svém vztahu k Irmě. Dostane radu, aby šikovně a opatrně skoncoval svůj poměr a ve vlastním zájmu dal do pořádku manželství s Irmou. Alex dostane příležitost. Výsledky kontroly nedopadly nejlépe a navíc našel ještě další chyby. Dává své milence znát docela otevřeně, že nespokojený  a že se obává, že to bude mít následky i pro něho. Poprvé se před ní zmíní o Irmě a tím ji promyšleně zraní. Jeho přítel mu poradí, aby na ni ještě víc zatlačil, a tak ji od sebe odklonil. Když se večer vrátí domů, zjistí, že se Irma ještě nevrátila. A tak, u televize v truchlivých myšlenkách usne…

I.

Alex už pije pátý koňak. Ještě se pořád necítí opilý.

„Prosím tě, nech už toho chlastu. Tím to nevyřešíš. Ještě něco doma zbabráš.“

„To máš pravdu.“

Alex pozval Honzu, svého dlouholetého kamaráda, na skleničku, protože si chtěl s ním promluvit a poradit se, co má dělat. Honza je advokát a jistě má s takovými věcmi zkušenosti. Teď čeká, až začne mluvit, ale nemůže z něho nic souvislého dostat. Jen ví, že spadl do pěkného maléru.

„Já nevím, jak to vyřeším,“  říká Alex, „žena určitě něco ví, ale mlčí. Je chytrá. Zná mě jak své boty. Ale Helena, ta pořád mluví a mluví … kdy už to řekneš doma, přeci nemůžeme takhle žít, já tě miluji, vždyť to víš … bla bla bla …“

„Ty jsi blbec, Alexi, to jsem neviděl. Myslel jsem si, že jste s Irmou dobrý pár. Nechápu, proč ji to děláš. Vysvětli mi to,“ naléhá Honza, protože se mu to nelíbí. Vždycky, když řeší podobné případy, působí to na něho zvlášť depresivně.

Alex si hraje s poloprázdnou skleničkou v prstech a pozoruje, jak se zbytek koňaku pohybuje po jejích stěnách.

„Je to jednoduché. Nikdy jsem ji nemiloval. Tak, a teď to víš.“

„Jsi opilej a mluvíš nesmysly,“ řekl Honza rozlobeně.

„Jsem až moc střízlivej. Až moc. Krásná ženská, bohatá, slibná kariéra, a pak její otec lecos pro mne zařídil. Myslel jsem si, že to všechno přijde. City, a tak. Ale nic nepřišlo. Prostě prázdnota. Jsme vedle sebe. Milujeme se, ale já … víš, já necítím, že by to něco pro mne zvláštního znamenalo. Chápeš, ne? “

„To sice chápu, ale co vlastně teď chceš dělat? Myslím, že jsi se nebránil, když ti tchán vydobyl takové postavení, jaké máš, že jsi se nebránil mít tak pěknou ženu se slibnou budoucností, jakou ještě pořád máš a jak to vypadá, dlouho mít nebudeš. Copak ta druhá ti za to všechno stojí?“

„Já nevím. Nebylo to těžké ji získat. Skoro se to nabízelo samo. To víš, nějaká ta sklenička, pusa a už jsem v tom lítal. “

„Měl bys s tím jít k psychologovi, fakt že jo,“ řekl Honza, „ já ti s tím nepomůžu. Ale jedno ti, jako právník poradím. Vykašli se na milenku, vrať se k Irmě a přestaň blbnout. Nestojí ti to za to. Dovedeš si představit, že se rozvedeš a budeš zase na začátku? A co vlastně ta Helena dělá?“

„Moje asistentka,“ řekl Alex suše.

„Ty jsi opravdu blbec, Alexi. Ale tohle ti, počítám, neprojde. Irma už to má určitě promyšlené. A udeří na tebe. Z té vily, co ji rodiče darovali, opakuji, co ji rodiče darovali, zbydou ti jen  tvé svršky a prádlo. Tchán ti to nedaruje, to teda ne. Znám ho dobře. Na tyhle věci je ras. To víš, že si to pojistili.  A půjdeš bydlet pěkně do paneláku i s tou tvou asistentkou.“

„A co mám dělat?“

„Irmě se přiznáš, poprosíš ji za odpuštění a to dřív, než podá návrh na rozvod. Protože pokud ho jednou podá, pak to máš marný.“

„I když udělám to, co mi radíš, ona mi to neodpustí. Znám ji.“

„Podívej. Když to uděláš, ona to vezme, protože určitě nechce zůstat sama. Ne, že by nemohla, ale ona nedá svou pověst a postavení všanc nějakým drbům. Je to pro ni ta nejhorší varianta.  Pokud ovšem, což je pro tebe ta nejhorší varianta, by chtěla udělat ze sebe oběť. Nedovedu si představit ten balet paragrafů, až se do toho vloží tvůj tchán. Já být tebou, tak bych hleděl právě tomu zabránit. On má dlouhé prsty. Velmi dlouhé. A pak tě nezaměstnají ani u městských technických služeb. Irma je jeho jediná dcera, Alexi. Je dědičkou ohromného majetku, který rodina restituovala. A jestli zjistí, co provádíš, budeš na minutu v úplně jiné situaci, samozřejmě v té nejhorší, kterou si dnes ani neumíš představit. Já se ti divím, buď jdi takový hlupák, zabedněnec a nebo se neumíš ovládat. Opravdu, divím se ti.“

„A když s Irmou zůstanu, to budu taky v ubohé situaci ne?“

Začal mít vztek. Hrábl si do vlasů a naráz dopil zbytek koňaku, který až dosud ve sklenici jen převaloval.

„Ubohosti jsi už udělal. A pojď domů. Až se ti vyplaví ten chlast z hlavy, tak si s ní vážně promluv.“

II.

Irma ještě nespala, jak zjistil, když se podíval do okna jejího pokoje. Potichu odemkl dveře a vešel do domu. Natočil si sklenici chladné vody, vypil ji a pak se šel osprchovat. Proudy vody ho pomalu přiváděly k vědomí. Nechtělo se mu na nic myslet, ale rada, kterou mu udělil Honza, mu stále zněla v uších. V podniku se ví o jeho poměru s Helenou. A až Heleně řekne, že s ní končí, udělá mu takové peklo, že bude lépe, když dá výpověď. Nemůže počítat s tím, že mu tchán zase pomůže. A pokud mu Irma odpustí, bude sice mít jakousi jistotu, ale než si najde stejné lukrativní místo, to může trvat delší dobu. Zvlášť, když na něho praskne ta pravda, proč musel odejít. Asi to ještě nechá být a pomalu to rozmotá, aby se vyhnul skandálu.

Myšlenka na odklad řešení ho uklidnila. S ženskými se musí opatrně. Vyšel z koupelny v županu a v kuchyni si postavil na kávu. Jindy za ním Irma vždycky přišla, ale tentokrát zůstala ve svém pokoji, To nebylo dobré pro něho znamení. Podíval se na hodiny, teprve deset hodin. Možná, že na něčem pracuje anebo poslouchá hudbu a neslyšela, že přišel. Dopil kávu a rozmýšlel se, jestli by neměl za ni jít. Jen se s ní pozdravit. Rozhodl se, že to zkusí. Zaklepal na dveře, a když se ozvalo – dál, vešel do pracovny. Seděla u počítače a něco psala. Otočila se k němu.

„Ani jsem tě neslyšela přijít,“ řekla a upřela na něho oči.

„Byl jsem na skleničce s kamarádem.“

„To je dobře. Prosím tě, já mám ještě nějakou práci, ráda bych to dodělala. Ráno se uvidíme, ano?“

Cítil, že by měl k ní přistoupit, políbit ji do vlasů, ale neudělal to. Něco uvnitř mu v tom bránilo a nebyl to ani strach, ani stud.

„Dobrou noc,“ řekl jenom a zavřel za sebou dveře.

Až v posteli ho napadlo, že se Heleny zbaví. Musí vymyslet plán, jak to udělat a nenamočit se. Jen v tom případě by mohl zůstat. Pak to Irmě vysvětlí a časem, jako dva rozumní lidé, to překonají. Honza má pravdu, vždyť by ze sebe udělal leda kašpara. Nehledě na to, jak by se to s ním táhlo. Nařídil si budík na šestou a trochu uklidněný, usnul.

III.

Irma si ráno přivstala, nachystala snídani, usmála se na něho, a pak mu jen řekla, že si bere na dnešek auto. To bylo všechno, Alex vyšel kolem sedmé hodiny do sychravého rána a znovu ho popadala nejistota, jak to všechno zařídit. Irma vypadala docela klidně, z její strany se asi nic neděje, pomyslel si, teď jsem na tahu já. Vešel do dveří a recepční se na něho usmála, dala mu klíče od kanceláře a vzkázala mu, že ho očekává ředitel. Trochu mu zatrnulo kolem žaludku. Radši šel pěšky do schodů, aby ten nepříjemný pocit rozptýlil. Zaklepal na dveře a vešel.

„Alexi, nezlob se, že tě po ránu tak burcuji. Kontrola dopadla vcelku dobře. Jen našli nějaké drobné nedostatky v účetnictví. Dohlédni na to. Tady máš protokol. A pak, až to bude hotové, napiš zprávu o nápravě nedostatků vzešlých z kontroly a dej tam to číslo protokolu, ano?“

Měl úlisný výraz, a i když se usmíval, Alex vycítil, že je silně rozladěný. On v zásadě neudělá nikdy tu chybu, aby dal na sobě znát, co si myslí nebo cítí. A pak – udeří. Alex si je vědom toho, že tchán s ním měl dlouhou řeč, než ho ředitel přijal do pozice bez výběrového řízení.  Měl jiného kandidáta. Alex neví, co mu tchán slíbil, ale ředitel nakonec, ke své velké nespokojenosti, Alexe přijal. Nemá ho rád, protože ví, že Alex není rovný chlap. A dokonce se mu hodí i to, že má nyní poměr se svou asistentkou. To je už cesta k tomu, aby se ji konečně zbavil a tím i svých nepříjemných pocitů, kdykoliv s ním mluví. Ale ještě si počká na vhodnou chvíli…

„Dobře,“ řekl Alex a vzal do ruky protokol. Až v kanceláři si ho pozorně přečetl. Tak, štěstí mu přeje. Nebude to zase takový problém. Zvedl telefon a vytočil Helenino číslo.

„Mohla bys na chvilku?“ zeptal se jí stejným tónem jako obvykle. Byl si jistý, že okamžitě vpluje do kanceláře se svým obvyklým úsměvem. Nemýlil se.

„Ahoj, Alexi,“ řekla ve dveřích a ještě se ohlédla, jestli je někdo nevidí. Zvedl k ní oči a jeho pohled, který na ni upřel, ji zmrazil úsměv na rtech.

„Teď jsem byl u ředitele. Podívej se, Heleno, to je tvoje práce.“

Podal ji protokol. Sedla si na židli a četla ho.

„To se spraví,“ řekla, „to je maličkost.“

„Maličkost?“ řekl ostře, „to je pěkný průser. Já jsem tě upozorňoval, že to, co je mezi námi, je věc jedna a pracovní věci věc druhá. Pěkně jsi mne potopila. Ředitel na mě řval, jak si to představuji, bylo to hrozně nepříjemné. Až mně z toho rozbolela hlava. Ještě dneska to dej do pořádku, já to přijdu zkontrolovat, řekněme po obědě. A zkontroluji si ještě jiné věci.“

Úmyslně přeháněl. Ale měl před očima stále ten úlisný úsměv, který byl horší, než kdyby ho seřval. Alex si není ničím jistý.

Nepráskla za sebou dveřmi, jak by očekával, když opouštěla kancelář. Nebylo mu z toho nejlépe. Ale jde o všechno. Teď je dobrá příležitost, jak rozmotat ten propletenec a vyřídit to s Irmou v pokoji a v klidu. Helena tu nemůže zůstat, prostě nemůže. Ale musí na to pomalu. Žádný spěch.

IV.

Odpoledne za ni přišel do kanceláře. Seděla u počítače a pracovala. Ohlédla se.

„Už to budu mít,“ řekla, „už je to skoro v pořádku.“

„To je dobře, Helenko.“

„Už se nezlobíš?“

„Ne, nezlobím.“

Sedl si k ní a zavanul k němu její parfém. Málem ji políbil do vlasů, ale ovládl se.

„Tak, a teď se podívám na obchodní korespondenci. Musíme to mít v pořádku. To snad chápeš, ne?“

Poznal na ni, že netuší, o co tu jde a ochotně vstala a položila na stůl pět šanonů.

„Ty jsou z poslední doby,“ řekla.

„Dobře, tak pracuj dál a já si to zatím zkontroluji. Pak napíšeme spolu protokol.“

Mluvil na ni mírně, jakoby se nic nestalo. Probíral se písemnostmi a najednou zjistil, že nejsou potvrzeny dvě smlouvy, a také není správně zařazena průvodní korespondence k obchodním případům. Ale neřekl ani slovo. Jen si zapsal čísla dopisů. Pak vstal, dal šanony na místo a vrátil se k ní.

„Tak hotovo?“

„Ano, je to hotovo,“ řekla a podívala se na něho milostným pohledem.

„Tak a teď napíšeme spolu ten protokol. Budu ti ho diktovat,“ řekl a dělal, že její úsměv přehlédnul.

Když ho podepsal, ulehčeně si odechnul.

„Půjdeme spolu…“ začala.

„Ne, nezlob se, jsem unavený. A žena má auto, takže musím domů pěšky.“

Poprvé před ní mluvil o Irmě. Dřív se mu to zdálo nevkusné, ale nyní ji chtěl připomenout, jak se vlastně věci mají. Viděl na ni, jak ji to zabolelo.

„Ty se přeci jenom zlobíš, viď?“ zeptala se pro jistotu.

„Podívej se, Helenko. Jsi hodná, prožil jsem s tebou něco úžasného, zázračného. Ale tohle se prostě nemělo stát. Víš, jak mi na té práci záleží. Přeci jsem tě upozorňoval, že…“

„Ty se chceš z toho vyzout, že?“ řekla najednou ostře.“

„Já? Ani v nejmenším. Ale podívej se,“ řekl a vstal. Vytáhl šanony znovu na stůl,

„Tohle je pěkný bordel, Heleno. Tohle jsme si tedy nedomluvili. Dej to do pořádku, a to do zítřka. A jestli ještě něco vyplave, počítej s následky.“

V.

Hned, jak přišel do kanceláře, vzal do ruky telefon a vytočil Honzovo číslo.

„Co se stalo?“ zeptal se, když slyšel jeho rozrušený hlas.

„Musím s tebou ihned mluvit,“ naléhal na něho Alex.

„Neblbni Alexi, mám tu klienty.“

„Prosím tě, Honzo ….“

„Dobře, tak za hodinu,“ řekl mu a Alex vycítil, že je otrávený. Nevadí, musí se s ním poradit, jak s Helenou naložit. Aby to nemělo žádnou chybu.

„Ale to není důvod k výpovědi,“ řekl, když ho vyslechl, „pokud nemá ovšem od tebe nějaké vytýkací dopisy,“ podíval se na něho s neskrývaným posměchem.

„No, nebylo ji co vytknout,“ řekl Alex dvojsmyslně.

Honza zvážněl.

„Alexi, nech to času. Trochu na ni přitlač, ale opatrně. Alespoň docílíš toho, že na tebe přestane dotírat. Spočítá si, že by takové místo jen tak nesehnala a máš po problému, Neboj se, neroznese tě. Všichni by to brali jako pomstu za to, že jsi vytkl chyby. Ale teď máš jedinečnou příležitost, jak ji odklonit. Chápeš?“

„Chápu.“

Tak, a teď jdi hezky domů a nekupuj Irmě prosím tě žádné kytky nebo dárky. Chovej se jako vždycky.“

Alex se zasmál.

„Takový blázen nejsem.“

„Ale jsi.“

Irma nebyla ještě doma. Ani nevolala. Pustil si televizi a bezmyšlenkovitě se na ni díval. Potřeboval, aby ho neobklopovalo takové ticho. Nemyslel na Helenu. Nemyslel ani na Irmu. Soustředil se na sebe. Na své naděje, které se mu nyní otvíraly do budoucna. A na možné prohry, pokud by Irma udělala rozhodující krok. On má co ztratit, ona ne.  A při těch truchlivých myšlenkách usnul v křesle.
Pokračování