Předjaří s fotografií Moniky Kohoutové

Autorka: Monika Kohoutová

Milé babičky a dědečkové, předkládám Vám krásný vhled do předjarní přírody objektivem paní Moniky Kohoutové. Krásné poetické fotografie doprovodí česká klasická poezie a hudební skladby  českých hudebních skladatelů, ne které nezapomínáme. Přeji Vám krásný den a i blažené pocity z krásy přírody.

Jaroslav Vrchlický

Mé jaro

Sžehnutý bleskem štěp můj nedoufal na jaro více,

příznivý zavál tu van, ze sna se probudil kmen;

tisíce pupenců nalitých do zlata na něm tu raší,

udivem zázrakem tím sčítá bojácně duch.

Pokoj! Dýší stověké u cesty vrásčité habry,

pokoj! dí houština třin, rybníka vroubící břeh.

Nechtěl jsem věřiti více, možno se pláti a kvésti

toto když jaro své zřím, jaká as bude pak žeň?

(Korálové ostrovy, 1908)

Bohuslav Martinů – Otvírání studánek – zde

Jaroslav Vrchlický

Jarní

Já kráčel stromy třešní kvetoucími,

V nich zvolna šel jsem pomalu a rád,

Svit slunce probleskoval mezi nimi,

A občas květ na moje čelo pad.

To byla báseň jara, kouzla, vůně …

Já opět musil v zamyšlení stát …

Tak jednou svítit, plát, všem blaha tůně …

Dech, radost, jásot …Ach, jen jedenkrát.

(Korálové ostrovy, 1908)

Bohuslav Martinů – Špalíček – zde

Josef Václav Sládek

Až bude krásný slunečný den

Až bude krásný slunečný den

a střemcha a višně po kraji kvésti,

Zas jednou z města vyjdu si ven,

abych se poohled po zašlém štěstí.

Půjdu tam do kraje, kde starý hrad

do řeky hledí ze tmavých lesů

a na tebe budu vzpomínat

v rozkvetlých fialkách, ve mladém vřesu.

Tam ke mně promluví ta slunná zem

zas těmi smavými drahými slovy.

Jak jsem jen vdechnul na rtu tvém,-

kraj ten mi všechen, všechen zas poví.

Tvou líci ruměnou slunečný svit,

ta slova zvučící jako zpěv ptačí,

vidím je, slyším zářit a znít;

„Jen když mne miluješ, mně navždy to stačí!“

Ach lidské „navždy“ – toť luzná báj,-

zbude jen hořko: „Sbohem buď, štěstí!“

Půjdu se podívat v ten slunný kraj,

jak nad ním budou fialky kvésti.

(Za soumraku, 1907)

Petr Eben – Musica Balladica – zde

Josef Svatopluk Machar

Květnová glosa

Květ vůně, zeleň melodie ….

Máj jeviště tak vyzdobil –

A co se hýbe, co jen žije,

Zas vraždí se tu ze všech sil.

Rozšafný šosák na procházce

se krásou kulis opíjí

A dojat sní o míru, lásce

i dravých lidských bestií …

(Vteřiny, 1905)

Vítězslav Novák – Slovenská suita – zde

Josef Suk – Symfonie č. 1 – zde

Antonín Sova

Rybníky

Ty české rybníky jsou stříbro slité,

Žíhané temnem stínů pod oblaky,

vloženy v luhy do zelené syté

jsou jako krajů mírné, tiché zraky.

Tu sluka steskne v rákosí blíž kraje

a kachna vodní s peřím zelenavým,

jak duhovými barvami když hraje,

se nese v dálce prachem slunce žhavým;

chlad s dechem puškvorců lukami stoupá

a s vůní otavy po kraji dýchá,

vzduch mírně chlazen vlnami houpá

a něco jako věčný stesk v tom vzdychá.

(Z mého kraje, 1893)

Josef Suk: Serenada in E flat Major –  zde

Antonín Sova

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.

Tak ona nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.

Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce v síti,

Zvony mi v mlhách umkly, jsou ptáci v travách ukryti,

Mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou

A přes přívozy stíny jsou a všecko planou už je hrou,-

Až do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy

A zdvíhám vlajky na stožár a bílé plachty lanoví.

Vás tenkrát zjara čekal jsem … v obzoru modrý zvučel jas.

Já napjal struny paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas.

Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpány?

Nuž rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám ta zcuchal tmavé vlasy?

Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?

Má duše marně tou tím tichem uděšená.

A teď! Kdy nevzpomněl jsem snad, vše tu chystám zanechat.

Na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad?

Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.

Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,

Chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy,-

jdu hledat Nové království.

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

(Ještě jednou se vrátíme, 1912)

Josef Suk – Pohádka – zde

Otakar Theer

Mé Čechy

(úryvek z básně)

Vy,

jako hrst grošů rozhozené,

rybníky na našem jihu!

Vy, jež jste oranž, měď, stříbro, kobalt a ocel

v hře slunka i chmury!

rybníčku Černoháji,

kam propastně padá smrků stín

a v tichu

jen čírka zašplíchne do hladiny:

Ty Bezdreve,

Ty hrdino letitý!

Vítr ti bílou čechrá bradu a opřádá hráz.

(Všemu navzdory, 1916)´

Vítězslav Novák – Koncert pro klavír a orchestr – zde

Zdroj: Fotografie jsou autorským dílem paní Moniky Kohoutové. Hudební doprovod, youtube.cz. Básně jsou vybrány z uvedených básnických sbírek jednotlivých autorů.