Radioaktivního záření cestou na dovolenou

Autor článku: Alice Horáková Naskakuje vám při zmínce radioaktivního záření husí kůže? Pokud míříte do zahraničí letecky, připravte se, že vás bude provázet téměř na každém kroku. Nemusíte si ale dělat starosti, dávky jsou minimální.

Na letišti prosvítí vaše zavazadla, v některých zemích projdete osobním skenerem i vy. V letadle obdržíte nálož kosmického záření, před nímž vás jindy chrání kilometry atmosféry. A nakonec se zahrabete do radioaktivního písku na brazilské pláži, nebo ponoříte do radonových lázní v Rakousku. Zářivá dovolená může začít. 

Letištní skenery pro kontrolu zavazadel používají rentgenové záření k prozkoumání obsahu kufrů. Stejným zařízením projíždějí odděleně i všechny tekutiny včetně kosmetiky. Obvyklá dávka pro kontrolu zavazadel je cca 0,7 mikro Sievertů (mSv – tedy jedna tisícina mili Sievertu), u provedení, které rozlišuje organické a anorganické materiály je cca 1,6 mSv. To je opravdu minimální dávka: paprsky nijak nepoškodí zabalené věci, nemají ani vliv na převážené jídlo či pití. I při převozu kojenecké výživy tedy můžete zůstat v klidu. Rentgenové paprsky nemohou v žádném případě způsobit radioaktivitu prozařovaných předmětů. Není třeba se bát, ani kdybyste měli v plánu přemisťovat se letecky třeba každý den.

Na některých letištích budete kontrolováni skenerem osob. Existují dva základní typy: jeden využívá elektromagnetické záření, druhý rentgenové. Přístroje mají bezpečnostní službě na letišti pomoci odhalit zakázané předměty jako zbraně, výbušniny či drogy, ukryté v oblečení, botách nebo dokonce uvnitř těla pasažérů. „Radiační dávky z těchto přístrojů jsou velmi nízké, stejné v podstatě člověk obdrží během pár minut letu,“ říká odborník na radiační ochranu z jaderné elektrárny Temelín Radim Figalla. Mezinárodní agentura pro atomovou energii pouze vydala doporučení, aby z principu předběžné opatrnosti nemusely těmito skenery procházet těhotné ženy a děti. Pokud odmítnete kontrolu skenerem, připravte se na to, že můžete být požádáni absolvovat osobní tělesnou prohlídku.

Jaké radiační dávky obdržíte (nejen) na cestách

Ač si to neuvědomujeme, radioaktivita nás obklopuje na každém kroku. Vzduch, který dýcháme, domy, v nichž bydlíme, potraviny, které jíme, to vše je mírně radioaktivní. Velkou měrou se na tom podílí kosmické záření, před nímž nás chrání magnetické pole Země a atmosféra. Jakmile se ale vzneseme letadlem do výšky osmi až dvanácti kilometrů, velká část ochranné vrstvy zůstane pod námi a my jsme vystaveni kosmickému záření ve větší míře (asi 100-300x více než na zemi). Jednorázový let, byť přes půl zeměkoule (pro představu, obvod Země je nějakých 40 tisíc km), vás ale nijak neohrozí. „Zákonem stanovený limit pro radiační pracovníky činí 20 mSv za rok. Ve skutečnosti obdrží pracovník v jaderné elektrárně v průměru jen 0,140 mSv, což je méně, než kdyby letěl Sydney a zpět,“ porovnává Figalla. Pozor si musejí dát hlavně piloti a letušky, kteří nalétají stovky tisíc kilometrů ročně.  

Jak již bylo řečeno, radioaktivita je všude – říkáme tomu přírodní pozadí. To ale neznamená, že je všude stejná. V Česku dostaneme z přírodního pozadí průměrně za rok dávku kolem 3 mili Sievertů (3 mSv), přičemž na Vysočině je téměř třikrát vyšší dávkový příkon záření gama než třeba v Brně. V Itálii je to 5 mSv a ve Finsku dokonce více než dvojnásobek (7,2 mSv). Pokud míříte na známou pláž Guarapari z monazitových písků v Brazílii, nasbíráte za den tolik radiace, jako za deset dní doma na chalupě. Pokud ale toužíte po extrémních dávkách přírodní radiace, zajeďte si do Íránu, do městečka Ramsar. Místní lidé díky radioaktivním horninám a horkým pramenům obdrží ročně dávku 260 mSv!

Ozáření během letu

Jakou dávku záření dostaneme, záleží na délce letu, výšce letové hladiny a na celkové trase (např. u pólů je radiace až pětkrát silnější než kolem rovníku). V tabulce jsou spočítány jen přibližné hodnoty.

Autor: Alice Horáková, Foto: Internet