O současné mládeži jde ostrá kritika

Autor článku: Irena Novotná Už v antických knihách se dočteme, jak je mladá generace nevychovaná, ničeho si neváží a hledí si jen sama sebe. I v dnešní době se ozývá kritika nad způsobem života mladých lidí. Čí je to vina?

Z průzkumu vyplývá, že …

Mladí lidé jsou sobečtí, myslí jen na sebe, tráví spoustu času na počítačích a sociálních sítích, nedá se jim věřit. Myslím, že současná mladá generace je produktem doby a jejím pravým zrcadlem. Místo, aby vzkvétala, je nejistá, osamělá ve svém hledání místa ve světě. Jsou nabídnuty technologie, tak s nimi pracuje. Jsou jim nabídnuty vzdělávací zařízení, tak studují. Ti, kteří nemají chuť studovat a chtějí si zařídit svůj život podle sebe, nemají dost možností, protože se preferují vysokoškoláci, kterým jsou nabízeny často neperspektivní obory, v nichž se i s diplomem horko těžko uplatní. Do života po studiích vcházejí s vysokými dluhy za zařizování svých pracovišť, za zařizování domácností. Do manželství většinou vstupují ve vyšším věku, než se dopracují ke kvalifikaci, aby si zajistili příjmy, jejichž podstatná část padne na splácení hypoték, což je pro ně dost nejasná vyhlídka, že je skutečně splatí. Manželství a rodinu pod tlakem různých názorů nepovažují za prioritu. Nabízí se jim virtuální svět, nikoliv reálný. Mravní zásady nejsou do nich vštěpovány a jsou vychováváni k výkonu, který si vyžaduje ostré lokty v prostředí, v němž má filosofii ostrých loktů kde kdo.

Výchova a obsah vzdělání

Myslím, že všechny ty projekty k výchově mladé generace, zasahující do rodinné výchovy, vydaly své hořké plody. A bylo dost varování, Děti se odcizovaly rodičům a svému rodinnému prostředí. A přitom si myslím, na rozdíl od tendencí, vedoucí k výchově „nového člověka“, že rodina je základní zázemí a že děti mají být vedeni k úctě nejen k rodičům, ale i k domovu, z něhož vzešly. Jenže došlo jen k příliš brzkému osamění v prostoru světa, k těm křižovatkám, který mnohý neměl odvahu přejít.

Valná většina rodin vkládá mnoho sil a prostředků, aby dětem poskytla budoucnost, valná většina rodičů své děti milují, ale nejsou často schopni čelit vnějšímu tlaku na model výchovy a předepsaný vzor mladého člověka. Samozřejmě, že každý člověk, zvláště mladý, vyhledává smysl, význam a plnost svobody. Ale nemá lidská svoboda své mravní, odpovědnostní a fyzické limity? Učí je někdo, jakou váhu má dobro a zlo? A jak jsou připraveni do praktického života, k výkonu svých povolání? Co se jim vlastně nabízí a vtlouká do hlavy?

V sobeckém světě vyrůstají sobečtí lidé, a sobectví v nich je vyvoláváno úzkostí ze života, protože láska má v současném pohledu mnoho dimenzí, ne tu jednu jedinou, v níž se uskutečňuje zázrak života. Snaha přemoci vlastní osobnost se neděje přemáhám vlastní nedostatečnosti, ale nastavováním plytkých vzorů, které je třeba napodobovat, aby byl takový člověk – in. A Když není – in, tak se cítí vyřazen z těch šťastnějších, kteří toho dosáhli i když často nesprávným způsobem.

Není to nic nového

Mluví se často o tom, že současná mládež je více indoktrinována, než v nedávné minulosti. Je to hrozné zjištění, když pomyslíme, co z toho může pro ně samotné vzejít? Čemu jsou vystavováni a jaká protiváha se jim nabízí, aby dosáhli poznání vlastní osobnosti, umění s odvahou přesáhnout její hranice a dosáhnout osobní svobody a dokázali ji realizovat vlastním způsobem jednání, ve kterém nejsou omezováni tím – in a – out?

Co je to přiměřený způsob života, přijetí závazků a odpovědností, jak konečně dospět ve zralého člověka v rozkvětu let, o tom se dočtou naši mladí v knihách, pokud je nebudou nudit, protože nuda, ta se roztahuje a natahuje ze všech stran jako obrovská beztvará hmota.

A krize kultury pokračuje v nejistém světě,který si sám se sebou neví rady.

Ale nezoufejte, děti, každý z vás má v sobě místo, kterému říkali klasikové filosofie, duši. Až se naučíte být trpěliví, uslyšíte v sobě hlas, který vás povede spolehlivěji, než média a nové trendy, o kterých si myslíte, že jich musíte za každou cenu dostát. Zkuste se vydat ke kořenům samotného života a přemýšlejte o nich nezávisle na tom, co si o nich kdo myslí.

Čí je to vina? Těžko říci …

Každý člověk je odpovědný sám za sebe, což je asi děsivé zjištění. Ale ne tak docela. V tom se skrývá i přemýšlení o tom, co je dobře a co špatně a v čem se skrývá to životní štěstí. kterého chce každý člověk dosáhnout, ale není to jednoznačné.

Myslím, že štěstí spočívá v lásce a harmonii a v tichu rozjímání, v němž k vám mluví ten váš osobní vnitřní hlas a volba je jistá – je totiž jen vaše.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet