Až já budu velká…

Autorka článku: Marie Skácelová „Až já budu velká, bude ze mě selka, přijďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka…“ zpívala jsem si, když jsem byla malá.

Maminka to neměla ráda (nechtěla, abych byla selka, protože pocházela ze selského rodu a věděla, že je to jen dřina).

Tak jsem raději chtěla být maminkou. To vyšlo, i když to nebylo jednoduché. V průběhu života jsem byla lecčíms a spoustu věcí se mi splnilo. Teď, na prahu seniorského věku se ptám, čím ještě budu dál.

Chtěla bych být ještě babičkou, ale nevím, zda se mi to splní. Dnešní mladí lidé se do dětí nehrnou. Je to moc práce, moc omezování, moc peněz.

Až budu hodně stará, budu nemocným důchodcem. To nejsou moc nadějné vyhlídky. Doufám, že pánové

Alzheimer a Parkinson nebudou dělat společníky, ale zato mám někde po předcích naději na rakovinu plic, poruchu nervosvalového přenosu, těžkou inkontinenci, špatné klouby a záda. Neradostné vyhlídky, ale on má každý něco. Tajně doufám, že budu jako hrstka seniorů, kteří v devadesáti jezdí na kole a pečou pravnoučatům buchty. Ale nevím, jak to udělat ani jak to udělali oni. Zdravá strava, hodně pohybu, málo stresu, pozitivní myšlení …. Stačí to?

Zatím jen koukám na panenku z dětství a zpívám jí:
„Až já budu velká, bude ze mě selka, přijďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka. Sladkého vám nedám, kyselého nemám, běžte pryč, nedám nic, vždyť vás ani neznám.

Tak to asi bude špatně. Jednou budu ráda, když někdo přijde na besedu a ráda mu naliju sladkého mléka nebo dobrého kafe, je potřeba pěstovat přátelské vztahy, aby se člověk necítil sám. I když to dnešní mléko ani nezkysne, ale docela ošklivě se zkazí. Kdepak brambory s kyškou nebo podmáslím!
Až já budu stará … Neznáte někdo náhodou pokračování?

Autor: Marie Skácelová, Foto: Internet