Chování na ulicích a bezpečnost

Autorka: Irena Novotná Jedno video zveřejněné na internetu předvedlo, z kamery jedné řidičky, jak lidé se snaží přebíhat kolejiště tramvají před rozjetou tramvají, která musí často prudce zabrzdit a tím jsou ohroženi cestující. O co tu jde?

Blíží se začátek začátek školního roku …

Dlouhé a krásné prázdniny jistě napomohly nejen zdraví a prožitkům zábav, získání zážitků a odpočinku, ale také uvolnění z navyklých povinností a obezřetností v každodenním životě. Určitě rodiče neučili děti během prázdnin přecházet vozovky, řízené semafory, aby jim připomněli, že mají čekat na zeleného panáčka, zvláště, mají-li zářné příklady od starších dětí a omladiny i dospělých, kteří často přeběhnou na červenou, protože je asi čeká na druhé straně pytel plný zlaťáků, o který je opřen ideál a čeká jen na ně, jehož vidí jen oni. Neumím si vysvětlit, proč jinak nemohou čekat, až blikne zelená, protože je to nejen známka dobrého chování, ale také ta signalizace něco přeci signalizuje, že?

Proč bychom se divili, že dospělí lidé i navzdory signalizaci na vlakových přejezdech klidně přejíždějí koleje, aniž si uvědomí, jakou rychlostí jede vlak a že je to o vlásek, nebo ani ne o ten. Těžko člověk pochopí, co je to za způsob myšlení, či životního stylu, který vyznává porušování pravidel. Jenže, tento trend všeobecně působící se může obrátit proti narušitelům a způsobit jim doživotní tělesné problémy po vážném úraze, když ho přežijí. Takže, je na čase si s dětmi promluvit, že prázdniny končí a že je třeba se koukat při přechodu, zda nesvítí zelená, nebo zda v dohledu nejede auto, před kterým není radno přebíhat, protože se řidič zrovna při jízdě může věnovat mobilování.

Řidiči MHD ve městech musí mít nervy z titanu

Před Hlavním nádražím v Brně jsou kolejiště, kterými projíždí většina tramvají. Lidé, kteří přijeli vlakem anebo na vlak spěchají přebíhají koleje v houfech, v chůzi telefonují a nedávají pozor na cestu. Dokonce asi neslyší zvonění rozjeté tramvaje. Zřejmě se některým ten houf takto přecházejících lidí zdá bezpečný (když můžou oni, proč se nepřipojit), a tak lidé jdou s nimi. Nějak to prostě přejdou různou rychlostí chůze, řidič je přeci jen tak z ničeho nic nepřejede..

A protože každý je odpovědný sám za sebe, není třeba všude stavět policisty – dopraváky, aby řídili chodce a dopravu starou známou plácačkou. Všechno je holoubku na tobě, podle občanského zákoníku. Nejde jen o chodce, ale také o automobily, které nemohou počkat, až tramvaj přejede, ale to by čekali do večera, protože jede jedna za druhou. A když se to všechno setká na jedné cestě. chodci, automobily a tramvaje, maminky s kočárky, lidé ze zavazadly, a žádný z nich nedá nikomu přednost, protože potřebuje být mezi prvními, který do tramvaje nastoupí, nebo dosáhne jiného cíle (vstup do nádražní budovy), pak je zmatek dokonalý. A nemyslím si, že to jen v Praze, nebo v Brně.

Nemám tušení, proč jsou nasazeny v Brně dlouhé tramvaje, které jezdí poloprázdné a mezi nimi tramvaje, které nemají připojené vozy a jsou často narvané v době, kdy se lidé přesouvají z práce, nebo ze školy. Asi se to nikdy nedovím, ale jedno je jisté, že je třeba hledět na bezpečnost MHD dopravy ve městech a i na železničních přejezdech, protože k fatálnímu zranění mohou přijít i lidé, kteří jedou ve voze kvůli těm, pro které musí řidič prudce sešlápnout brzdu.

Abych se vrátila k původnímu tématu: je třeba s dětmi často mluvit o bezpečnosti na ulicích a vysvětlit jim, že když běží na červenou ostatní, že je to špatně se k nim přidávat, protože ne každý řidič dává vždycky pozor, zda někdo nepřebíhá. Asi jako v životě.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet