V jednoho boha věřiti budeš

Autorka článku: Anna Kousalíková Jsou Češi národem bezvěrců? Souvisí to nějak s náladou ve státě?

Oproti našim sousedům se občané naší země minimálně hlásí k náboženstvím a k církvi. Je možné, že to nějak souvisí s normalizačním obdobím, kdy komunistický režim náboženství zakazoval a stíhal.
Výsledkem je, že se přes 70 procent lidí naší země nepovažuje za věřící.

Náboženská víra se jistě nedá nikomu vnucovat, ale obecný trend v nic nevěřit se odráží na naší společnosti velice negativně.

Když lidé chodili do kostela, přece jen jim nezbylo, než si vyslechnout kázání a občas se nad ním mimoděk zamyslet. Ne všichni podle božího řádu žili, ale podvědomě se báli božího trestu a své hříchy se čas od času pokusili vyrovnat dobrým skutkem.

Dnes se lidé nebojí ničeho, natož božího trestu. Neváží si ani hodnot ani svých spoluobčanů. Jsme národem nejen bezvěrců, ale i egoistů zahleděných do sebe a svých problémů. Nebereme na nikoho ohledy, neumíme naslouchat. Internet a sociální sítě nás odnaučily komunikaci, která dřív byla výrazně na vyšší úrovni. Před kostelem farníci pohovořili o svých starostech, ve všední den je probrali ve frontě v obchodě, večer pak v místní restauraci. Nepotřebovali psychology ani psychiatry, kterým se dnes prudce zvyšuje klientela. Léky na spaní byly nedostupné, pro lepší spaní sloužilo mléko s medem nebo odvar z bylinek.

Dnešní doba nabízí prázdnou komunikaci na sociálních sítí, přestali jsme se bát očistce a pekla a hříchy jsou nám k smíchu.

Ve smutné době nám může být útěchou, že zůstává víra v osud nebo v něco, co neumíme definovat a v co věří jen každý jednotlivec sám, bez sounáležitosti s jinými.

Autor: Anna Kousalíková, Foto: Internet