Zdravý životní styl není pouze ve stravě

Autor článku: Irena Novotná O zdravém životním stylu, jak je propagován v médiích, se téměř nevede žádná polemika. Dopad na člověka a jeho šťastný život, ke kterému by měl cílit, je velmi vlivný. Jsou skutečně lidé šťastnější, když žijí zdravě?

O tom, jak žít zdravě

Nebudeme se dívat na tuto otázku jen z hlediska stravy, která je samozřejmě důležitá, ale také nemůžeme například zůstat u toho, zda jíst mrkev, nebo ji nejíst, protože může způsobit zdravotní problémy a ty nás připraví o rovnováhu, o pocity štěstí a apod. Hlavní je totiž v našich úvahách o zdravém životní stylu, jak myslíme. Co se týče zdraví, jsem přesvědčena, že všechno je v našich hlavách, celý osud naší tělesnosti. A proto je jedno, jaký salát sníme k obědu, co si dáme k pití, zda si dáme kávu nebo čaj, ale jedno není, co si myslíme, jak milujeme či nenávidíme, zda nás sžírá chamtivost, sobectví a neschopnost někoho druhého čistě a radostně milovat. Když se budeme stále soustředit na to, co jíme a vkládat do jídla naděje vnitřního obrození, opomeneme to druhé, totiž náš duševní a duchovní stav. Takže, mluvme o zdravém životním stylu z obou stránek, té hmotné a té duševní a duchovní. Medicína a ani jiné obory vytvořené lidským promýšlením o udržitelnosti zdraví a života a jeho cíli nejsou všemocné, ale všemocný je člověk sám a jeho myšlení, promýšlení životních etap a připravenost jimi procházet bez velkého úrazu. Péče o duši – to je velká výzva dávných dob, proč se tedy nechopit tohoto úkolu a o duši nepečovat? Nevíte jak? Zeptejte se Sókrata, Aristotela, Platóna, Ježíše a jiných vyzyvatelů k této činnosti. Třeba nad salátem jablka s mrkví, okyseleným citrónem, či vynikající polévkou z fenyklu, nebo nad vepřovým gulášem s pivem.A když vám to snadno nepůjde, zajděte si do galerie, dívejte se na obrazy, visící na zdech, co vám budou vyprávět. Nebo si zajděte na odpolední koncert na příjemné místo či do prázdného kostela, který poskytuje chládek, nebo do staré zahrady, o kterou už nikdo nepečuje a přesto vás dokáže odměnit za návštěvu vůní, chládkem, podivuhodnými tvary kmenů starých stromů či květy, jejichž semena nestačil ani čas, ani počasí zničit.

V každé generaci to bylo jinak

Když se zamyslíme nad dějinami Evropy, v jejich etapách objevíme i životní styl, i když se o něm prioritně nehovoří. Jen v knihách o dějinách filosofie se začínáme hlouběji zamýšlet, jací to byli vlastně lidé, kteří tak urputně bojovali o Boha a s Bohem, o společnost, která je obklopovala a jíž byli součástí a proti ní, z níž se vylučovali, o smysl vzdělanosti, o smysl života a tomto boji dávali nejvyšší oběti – vlastní život, své zdraví a své vlastní štěstí. Jenže na pouhé filosofii nelze stavět, jen si něco důležitého uvědomit: třeba jak tuto myslitelé zvládali otázku, co jsem já, co je člověk, jaký má cíl a smysl život a co bude eventuelně po životě. I tom, jak si na takovou otázku osobně odpovíme, zahajujeme zdravý životní styl v našem duševním zdraví a o to určitě jde. V historii lidé hodně cestovali a mnohé osobnosti, o kterých se v dějinách dočtete, měli i velmi slušné vzdělání a nebudu podceňovat scholastické školství, i když bych ho v žádném případě nechtěla absolvovat. Antické myšlení, tak zajímavé a přitažlivé narazilo na jednu skutečnost – do nových evropských poměrů s novými obyvateli Evropy bylo nepřenosné. Možná, že při dočtení knihy o dějinách filosofie budete mít hlavu jak po těžké pitce a budete se zmítat v duševní kocovině jako epigoni Kanta a Wagnera.

Jaký směr dát současné Evropě?

Jsou dvě roviny, možná je jich více, záleží na přijetí mnohých nových směrů, které přijímáme či odsuzujeme nebo o nich ani nevíme. Rozhodně, od počátku dějin je to o svobodě člověka a míry schopnosti rozvažovat o sobě samotném. Jak se tedy sám se sebou vypořádat a dovést svůj život k cíli, to znamená ke štěstí, k blaženosti, o které mluvili antičtí filosofové. Buď promýšlet křesťanství, nebo směry v době helénismu či směry myšlení 17., 18., a 19. století, nebo se oddat vlastním experimentům. Vzhledem k tomu, že lidstvo nebylo nikdy horší a ani lepší, jak vyplývá z dějin, nebudeme ani my lepší a ani horší, než předchozí generace. A přesto se pokoušíme všemi dostupnými prostředky prolomit hranici temnoty a poznat tajemství počátku, apatie, pohybu a prostoru, v nichž se duše, tělo a rozum setkávají ve své jednotě a splývají s Platónovým či Aristotelovým božstvím.

A člověk, takto připravený, nebo tápající je vřazen do společnosti, s kterou žije ve smíru, nebo ji pozoruje z kopce a uvažuje, jak žít sám sobě, aby dosáhl ve svém časném životě štěstí, radost, blaženost v podmíněnosti s bohatstvím láskou, dostatečností, zdravým a vůbec všelikým obdarováním. Tak, jakou cestou se dát? A tak se vracíme k otázce – jaký smysl má život, zdali-li je Bůh a spása, zda jsme závislí na milosti, které se nám může a nemusí dostat a jak uvažuje on a jak my, co je mravné a nemravné a jak zařídit, aby to, co svědčí člověku, se prosadilo nad tím, co mu nesvědčí a prohlásil výsledky svého pozorování za mravní zákony, kterých se mohou lidé držet, protože jsou prospěšné, ale ne věčně platné, neboť člověk se mění stejně jako svět. Samozřejmě, že svět je propojený, že myšlenky starého orientu ovlivnily i starořeckou filosofii a též starořecká a starořímská mystéria a tyto dvě soustavy konání žily, každá svým životem. Mám pocit, že mystika přežila v podhoubí lidského rozvažování o životě a že je to fenomén,. který lidstvo neopouští.

Obdivuhodné šesté století př. n.l.

Také uvažuji o tom, že se současná Evropa snaží zbavit svých kořenů a nahradit je čerstvou sadbou a podle jejích plodů a květů najít zdravý životní styl pro evropského člověka. Potom bych doporučovala Hérakleita, jehož spisy se sice nedochovaly, ale vyslovil myšlenky, které vzrušovaly i moderní Evropu. Hérakleitos, tupitel davu samotář a nepřítel demokracie hledal ve svém životě vlastní cesty. Učenosti ve smyslu pouhého mnohavědění si cenil málo, protože množství vědění ducha neformuje. Pro zákon světa poprvé užil výrazu logos, jež znamená slovo, rozumnou řeč a rozum. Úkol člověka je poznat světový rozum, který vším vládne a je moudré se podrobit jeho zákonům. Pro boha jsou všechny věci krásné, dobré a spravedlivé, ale lidé považují jedno za spravedlivé, druhé za nespravedlivé. Jeho etika o jednotě protikladů, V boji ideje s ideou, člověka s člověkem, muže se ženou, třídy s třídou, národa s národem se utváří harmonická celistvost světa. Každá věc ke svému bytí potřebuje svůj protiklad. Hérakleitova myšlenka o boji jako otci všech věcí zaznívá u moderních vlivných filosofů.

A tedy, zpět k tématu

Samozřejmě, že už staří Řekové, Římané a Židé i jiné vlivné civilizace hledali zdravý životní styl. Není to nic nového a jejich vliv se probouzí i dílech moderních evropských moderních autorů, kteří nepíší příručky, jak zdravě žít,ale nabízejí látku k promýšlení. Takže, až budete k obědu okusovat zdravou mrkev a popíjet citrónovou šťávu, odepřete si všechno nezdravé pro tělo, zkuste taky pustit do mysli zdravé myšlenky a přemýšlejte o duši, čím ji nasytit, aby vás potkala blaženost. Ta sice netrvá věčně, je to jen vánek, který nezaslouženě přichází a odchází, ale je štěstí ji potkat. Můžete pak uvažovat o lásce a umírněnosti. Obojí je ze všech citů, ctností a myšlenek nejrozumnější a největším lékem na současné choroby mysli, která si žádá všeho a neví, čemu by dala přednost. Až tento rébus rozluštíte, dejte vědět, jak se vám svět jeví a zda jste našli zdravý životní styl.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet