Nepokradeš

Autorka článku: Anna Kousalíková Kolik procent lidí asi bere vážně a dodržuje toto přikázání? Bude to aspoň padesát procent?

Netroufám si odhadnout. Spíš platí rčení, které platilo za socialismu a které si stále neseme v sobě:

„Kdo nekrade, okrádá rodinu“.

Někdo má těch rodin dokonce víc nebo ji má hodně širokou. Další přísloví, které se dá dobře použít je, že ryba smrdí od hlavy. V době internetu, kdy novináři vyšťourají všechny prohřešky naší vládní garnitury má mnohý občan pocit, že kradou vlastně všichni – hlavně ti, kterým to je nejméně zapotřebí. Ono spíš platí, že v malém se krást nesmí, ale ve velkém ano. Krádeže byly v minulosti tvrdě trestány, vzpomeňme třeba na příběh Bídníci. Když dnes někdo ukrade v obchodě zboží do pěti tisíc, tak to ani není trestný čin, je to jen přestupek a majitel obchodu nesmí zloděje ani zveřejnit, aby se , nedej bože, nedotknul jeho cti.

A že jsou zloději nápadití! Přemýšlela jsem v supermarketu, proč mi pokladní otevírá krabičku se žárovkou, když přece cítí podle váhy, že tam žárovka je. Na můj dotaz odpověděla, že jen kontroluje, zda je tam ta správná, co je uvedená na obalu. Tak to by mě nenapadlo. Také by mě nenapadlo schovat časopis nebo čokoládu pod karton s mlékem, už vím, že ho musím vždy zvednout a připravit pokladní jen jednu krabici k namarkování, nestačí. Pravda, dříve takové možnosti krádeží v obchodech nebyly. Dnes jsou všude kamery a stejné lidé kradou jako straky – někdy jen tak, ze sportu, kvůli adrenalinu. Ve zvláštní době to žijeme!

Má vůbec význam dodržovat toto boží přikázání nebo přistoupíme na platformu, že nekrade jen hlupák?

Autor: Anna Kousalíková, Foto: Internet