Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému

Autorka článku: Anna Kousalíková Neboli nebudeš lhát, obviňovat bližního svého. Držíte se tohoto pravidla?

Lhát se nemá, nesvádět vinu na druhého se učí už děti ve školce. Je to ale s morálkou obecně, upadá to, upadá. Svalit vinu na druhého je tak lehké, zejména, když je slabší a nemůže se bránit.
Běžně se zapírá u soudu doma i v zahraničí.

Příkladem ďáblovy lži je příběh v Písmu sv. o svádění prvních lidí v ráji. „Pravda dělá člověka vůdcem, lež svůdcem.“

Důraz na pravdomluvnost vidíme i v naší presidentské standartě po vzoru Mistra Jana Husa: „Pravda vítězí.“
Nebezpečná není jen výslovná lež, ale i polopravda. Je známo, že poloviční pravda může být často velkou lží. Někdo druhého přivádí v omyl záměrně, někdo mimoděk, taktizuje, vykrucuje se.

Výjímku z tohoto přikázání mají snad jen „milosrdné lži“, k těm se musí uchýlit lékaři, když je to třeba.
Mnohdy lež vede k další lži a k další, a lži se řetězí a nakonec už sami nevíme, co je pravda a co lež. A navíc – lež se pamatuje daleko hůře, než pravda a snadno se přeřekneme.

Držme se tedy raději pravdy, podávejme ji s citem a empatií, ať je jakkoli nepříjemná.

Autor: Anna Kousalíková, Foto: Internet