O antickém Řecku a filosofech

Nebudu Vás nudit dlouhými traktáty, i když je to svůdné se prohrabovat pískem a kamením a hledat staré útržky svitků, které byly dříve literárními skvosty, než přišla nějaká válka, epidemie, nebo lidé z různých důvodů opouštěli své domovy. Takže si udělejte pohodlí a naslouchejte dávným časům, kdy Řekové rozumovali.

Řecká filosofie

Filosofie je definována jako láska k moudrosti. To by docela sedělo, protože Řekové filosofii milovali a současně i toužili po moudrosti. Ale pozor! Sice se i dnes mluví o Sókratovi, Platónovi, Aristotelovi a jiných osobnostech řeckého antického světa, ale řecká filosofie byla především pro Řeky samotné. To, že se dostala až k nám, do 21. století a rozhodně se jí málokdo ubránil, aby se do ní nezakoukal, kdo se s ní setkal, za to může antický Řím a po jeho postupném zanikání pár vzdělaných Římanů, kteří se snažili do raného středověku už do rukou křesťanských Germánů, svých nástupců, přenést duševní poklady svého zanikajícího světa. Musím Vám prozradit, že studovat klasickou filosofii není jen tak snadné, protože jak uvidíme, byli to lidé, kteří měli vzdělání matematiků, astronomů, obchodníků a své poznatky nebrali sami od sebe, ale v souladu s učením starého světa. Také bude pro vás překvapením, že až jednou sáhnete k nějaké knize od Platóna, Aristotela, Euripida a jiných, že vám sice bude chvíli trvat, než se v textu zabydlíte, ale vzápětí vám narostou křídla, protože porozumění těmto lidem není tak těžké, vždyť toužili stejně, jako vy, jako lidé naší doby po kráse, lásce, harmonii, po poznání a štěstí, řekla bych obrazně do roztrhání těla. A možná, že oni dávají návod, jak o tom přemýšlet.

Možná, až vyslechnete ukázku, oceníte nejen krásu textu, ale také plynulost myšlení o smyslu života. Neudivuje Vás, jak tomu dobře rozumíte? Že to není nic cizího, nic odtažitého? To proto, že díky předávání antické kultury z generace na generaci se tyto myšlenky dostaly do kořenů naší evropské kultury.

Antické Řecko je studnice, z které vzešly mnohé krásné osobnosti, mnoho moudrosti i lidské vychytralosti, příběhy, nad kterými někdy zůstává rozum stát a musí je obdivovat. Vždyť sama řecká mytologie a mýty jsou i pro nás prvním stupněm do vzdělávacího procesu, z nichž plyne další cesta k poznání etiky, práva, společenského života ve státě a osudné zápasy ve velkých válkách.

I když Thukydides byl velký dějepisec, jehož považujeme za umělce historického vypravování, jen zřídka kdy se pustil mimo oblast zájmu. A právě v těch oblastí žily přímé životní vztahy řeckých státečků nebo osad. Historie se Řecku stala školou státnické výchovy a cenou studnou poučení při vědecké systematice ústavního života nebo při filosofické spekulaci o státu a společenských řádech. Velicí řečtí myslitelé, jako byl Platon nebo Aristoteles  se zaobírali bohatými historickými fakty a předváděli je jako obecně lidské, ale nikdy nepřekročili hranice rozlišené Heléna a barbara.

V hellénistické době se však všechno změnilo; s Alexandrem Velikým, který pronikl až do nitra Asie a tvrdým zásahem římských legií byla vytvořena kolem Středozemního moře rozsáhlá oblast, vojensky a hospodářsky i kulturně pevně stmelená, který přiblížil východ a západ, pak najednou shledáváme, že helenistická filosofie v čele se školou stoickou a novoplatónskou vytváří ideu nového člověka, jehož osobnost není vysáta národním a kmenovým příslušenstvím ale dovede se přes tyto překážky přenést nejen k vyššímu uvažování, ale i ve zpětných pohledech do minulosti. V rámci stoické filosofie náhle vystoupí první celkový obraz lidstva, kladoucí na počátek zlatý věk a vyúsťuje v přítomnosti.

Skutečné dějepisectví začíná Polybiem ve 2. století před naším letopočtem. Jeho působivá úvaha o obecných předpokladech vzniku římské říše. Jeho vskutku univerzální historická představa sledu čtyř monarchií, od babylonské až po římskou vytváří široký kruh vzdělaného lidství, které ho postupně ovládlo. Stojí za to si knihu přečíst, je opravdu zajímavá a poutavá.

Křesťanství se obrátilo ke všem nositelům nesmrtelné duše bez rozdílu.

Autorka : dr. Irena Novotná

Zdroj:  Tretera, IVO: Nástin dějin evropského myšlení. Od Tháléta k Rousseaovi. 5. vyd.   Z mých učebních textů a přednášek z dějin filosofie.