O škodlivosti stresu

Autorka: Irena Novotná Téměř denně a několik let se stále hovoří, píše a diskutuje o škodlivosti stresu a lidé jsou nabádáni, aby se mu bránili a čelili mu. Ale co když právě to nabádání způsobuje stres?

Následující článek je souhrnem mých osobních zkušeností s bitvou se stresem. Nejsou to jen plané rady, ale vlastní postoje k fenoménu zvaném stres, který jsem se pokoušela zavrhnout. Pro současně studující prozradím, že všechny pocity, které se zřejmě nazývají stres, ve mně vyvolávalo studium dějin. Trvalo mi to dlouho, než jsem to zlomila a nyní mi působí toto studium potěšení radost, protože ukazuje na svět, jaký skutečně je.- rozmanitý a člověčí.

Definice stresu
Stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Z této stručné definice je každému jasné, o co jde. A co znamená výrazně působící zátěž – fyzická a psychická. Dodala bych, že jde i o duchovní rozlad, který je třeba v sobě rozpoznat a vyrovnat..Na to stále zapomíná a přitom se dá říci, že právě ten duchovní rozlad přináší člověku nejvíce problémů, protože v tom je nejvíce zranitelný a přitom ho mnoho lidí prostě neřeší.

Tento faktor, tedy stres, podle mínění lidí, mediálně působících v oboru zdraví, je příčinou téměř všech chorob, které nás ohrožují přímo na životě. Každý má právo na názor a každý si může psát a hlásat směrem k veřejnosti, co si myslí, nebo co kde vyčetl bez ohledu na jeho profesionální zaměření. Cítím úctu k lidem, k jejich pocitům a též inteligenci, takže mám důvodně za to, že si valná většina dokáže zjistit info, pokud to potřebuje vědět z odborně zaměřených zdrojů, které jsou garantovány lidmi, zabývající se touto problematikou.

Psychická zátěž způsobující stres
V mnoha okamžicích našeho života jsme vystavováni psychickým zátěžím, které musíme zvládat a stávají se více a více každodenním jevem, takže si myslíme, že je to normální a přijmeme je, posléze je neřešíme a říkáme tomu – to je život. To v těch lepších případech. Podle mého názoru a pozorování lidí si nemyslím, že tento postoj nás zbaví zátěže, jen dojde k rozumovému vyrovnání se s realitou, ale nejsem přesvědčena, že to nehlodá někde v nás a neukládá se to, nevrší, až to vyvolá výbušnou reakci na nějakou naprosto banální hloupost – jako – už toho mám dost. Jenže tím se té zátěže jen tak nezbavíme.

Den blbec
A tak se stane, že v ten den se přestaneme soustředit – kam jsem dala ty ztracené klíče, zapomněla jsem si v kanceláři mobil, panebože, kolik je hodin, kde jsem zaparkovala auto, proboha, já nestíhám a ještě ke všemu zjistím, že nemám peněženku i s doklady. Jen myšlenka na to, že musím hned nahlásit ztrátu občanky, kreditky, karty do bankomatu vyvolá pocit hrůzy a strachu, jak to rychle zařídit.

Den blbec, koho občas nepotká. Vzápětí pak zjistím, že jsem si ty věci dala do jiné přihrádky v kabelce, že auto stojí v boční ulici, a dostaví se radost, která smaže ty hrůzostrašné pocity. Ano, nosíme stále věci, které se sice staly normální součástí našeho života, a obecně je očekáváno, že je stále nosíme při sobě, ale současně jsou nesmírnou zátěží, protože jejich případná ztráta či zapomenutí je někde na nějakém místě vyvolá spoustu nepříjemností a skutečnou psychickou zátěž, která může vyvolat vzápětí fyzické problémy. Všechny úřady, s kterými přicházíme do styku předpokládají, že různé karty, průkazy, mobil, doklady apod. máme stále u sebe, a staly se běžnou součástí vzájemné komunikace, bez nichž by nebyla možná. Patří k naší moderní civilizaci, v které možná spatřujeme pohodlí a dobro, ale bere si za to daň.

Sedavé zaměstnání způsobuje řadu nemocí

To tvrdí kde kdo. Třeba váš lékař, který od rána do pozdního odpoledne sedí na stejné židli jako vy a nabádá vás k procházkám, i když ví, že nemáte při své práci časovou množnost se během dne někde procházet, leč po skončení služby sedne do auta a jede domů, stejně jako vy. Píší se o tom rozsáhlé články, ale ti lidé také sedí u PC, a aby si vydělali honorář, tak tvoří a tvoří. Tato představa je úsměvná. Počítače nám sice leccos usnadňují, ale z druhé strany všechna ta napomenutí o hrozbách sedavého způsobu života, které nám při práci krouží hlavou, berou klid k práci, kterou podáváme výkon, i když proces, jímž k výkonu spějeme, nás podle všeho ohrožuje, a to vědomí zatěžuje navíc naši psychiku a vyvolává nenápadně stres a strach. Jenže většina lidí v zaměstnání sedí dlouhé hodiny a není nic, co by je od těch obav osvobodilo.Třeba připustit, že někteří lidé prostě musí při práci sedět a že by se neměli permanentně cítit ohrožení-

Je možné se osvobodit od myšlenky na stres?

Lidé si tak zvykli, že stres existuje a jsou poučováni, že je příčinou většiny civilizačních chorob, že o jeho existenci vůbec nepochybují a nepojímají ho jako vyložené zlo, jak se jeví v různých článcích o zdraví. Dokonce se na něho dá leccos svádět, třeba nějaké nepořádky, nedostatky či neschopnost dojít ke kýženému výkonu. Dokonce si myslím, že je očekáván. Dostanu úkol a mám stres. Jdu ke zkoušce a mám stres. Tato myšlenka nás odvádí od sebedůvěry, že zvládnu i jednoduché věci. Myšlenka na to, že mne zachvátí stres, zbrzdí kvalitu mého výkonu.

A dokonce znám lidi, kteří mají pocit přílišné sebedůvěry, když před výkonem nepociťují stres – strach – napětí a nešíří kolem sebe atmosféru hrůzy a děsu. Kdyby si před výkonem v klidu sedli a sami sobě vymluvili, že je to zbytečné vyšilovat, když předem nevědí, jak to dopadne, a nepřivolávali si sami špatné konce, pak by všechno, čeho se bojí, mohlo hladce projít. Mám takové podezření, že se stres stal součástí života a bez něho by si člověk připadal jako moc sebevědomý. A tak se zdravé sebevědomí vytrácí do té nezdravé pokory, nebo spíš sebe ponížení. Mám za to, že by se měl člověk, pokud je toho schopen, zbavit myšlenky na stres a zabývat se možností nastolení sebedůvěry a naděje, že svůj úkol, zkoušku či pohovor zvládne a zavolat si na pomoc harmonické rozpoložení.

Sebedůvěra je totiž zbraň proti stresu. Správné hospodaření s časem je cesta k získání prostoru pro kvalitní odpočinek, který se nedá nahrazovat nějakými dočasnými relaxation – meditation, ale vědomým odpočinutím a reflexí vlastních potřeb, ne jen potřeb, které okolní svět tak naléhavě očekává a tento vzácný čas ukrajuje a ukrajuje.

Existuje zlo a dobro?

To je individuální hodnocení nějakých situací, které přijímáme ze svého okolí anebo v bezprostřední blízkosti. Nikdy nevíme, zda něco, co považujeme za zlo, není v určitém časovém horizontu naopak dobrem, a co momentálně považujeme za dobro, se neukáže jako zlo. Proto se vyplatí hodnotit takové projevy v běžném životě střízlivou myslí. I když se současný život jeví jako uspěchaný, náročný v rozhodování se, je dobré nechat pracovat svou moudrost a zkušenost a snažit se o všem v klidu přemýšlet.

Názory, které se na nás hrnou ze všech stran, jsou názory jiných lidí, které můžeme kriticky vyhodnotit pro sebe, aniž bychom si připouštěli stres z toho, že nás zasahují. Mám za to, že lidstvo se v podstatě nemění a že v nás pracuje lidská přirozenost, která tichým hlasem v našem nitru, pokud mu nasloucháme, zmírňuje pocit nutného shonu, úzkostí a disharmonie a dokáže vyvolat touhu po rovnováze duševního a fyzického života.
A o to v podstatě jde celému lidstvu od nepaměti. Důkazem jsou dějiny umění – čím těžší doba, tím krásnější jsou lidské výtvory, které obdivujeme a nepřipouštíme si, jaká je to vzácná výpověď lidského ducha, duše i těla – tedy života.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet