Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Vzpomínky.

Mám kamarádku, která si vedla sešitek a zapisovala si do něho všechny slovní zkomoleninky, které používal její syn, když se učil mluvit. Chtělo by se mi napsat, že jsem na takové blbosti neměla čas, protože jsem šla pracovat, když Filipovi bylo půl roku, ale zapisovat si podobné věci není blbost. Škoda, že jsem to nedělala, protože takhle z paměti vylovím pouhé čtyři vzpomínky a to je málo…

Když chodil Filip do jeslí, byl jeho největší kamarád Pavel. Jednou večer si Filip hrál ve svém koutku a pořád opakoval Pavel mucha! Pavel mucha!
Cože?! On říká, mrcha, svému nejlepšímu kamarádovi?! Zarazilo mě to a začala jsem se vyptávat, proč tak Pavlovi říká a jak na to slovo přišel. A zjistila jsem, že se Pavel jmenuje Mucha..
Od Rity si pamatuju na tři kouzelná slůvka.
Prkalík – trpaslík.
Kemílek – kelímek.
Štrundl – štrúdl.
Víc si z jazykových začátků svých dětí nepamatuju, ale jak rostly, občas mi trochu radost udělaly…
Ritě bylo dvanáct let, když šla s námi vybrat nový vysavač, a protože měla luxování na starosti, vybrala ten nejvýkonnější a hlavně nejtišší.

Za pár dnů jsem přišla domů, vysavač stál připravený v předsíni a dcera ve svém pokoji cosi horečně hledala na teletextu.
„Co hledáš,“ zeptala jsem se zvědavě, ale neodpověděla, dokonce se zdálo, že ani nevnímá, že jsem přišla. Když konečně našla, co hledala a přečetla si to, hlasitě si oddechla.
„Jo ahá! To je tahle ETA!“ Otočila se na mě a konečně mi všechno vysvětlila. „Před chvíli hlásili, že ETA zase vraždila. A ona je to ta baskická separatistická organizace.“
Nic jsem nechápala.
„A jakou ETU jsi myslela?“ Ukázala na vysavač.
„No přece lux!“
Za pět let mi udělala radost znovu.

Přijela k nám dívenka z Rakouska, u které Rita bydlela před rokem, když tam byla se školou na výměnném zájezdu. Dostala jsem za úkol vymyslet dárek, který od nás dostane, procházela jsem tedy kolínské obchody a v jednom půvabném kolínském květinářství, kde mají různé výrobky od českých řemeslníků, jsem objevila dárek pro rakouskou rodinu.

Nádhernou baňatou sklenici ke krbu, plnou velkých sirek i s náhradními škrtátky. Už jsem si ji chtěla nechat zabalit, ale pak jsem si řekla, že možná mají elektrický krb a poslala jsem Ritě esemesku.
„Zeptej se jí, jestli mají krb na sirky nebo na elektriku.“

Vzápětí mi přišla odpověď.
„Voni nemaj krb!!!“
A Filípek? Ten mi udělal radost jako patnáctiletý. Přivezli jsme si štěňátko, intelektuála Bena. Rozvalovalo se na zádech, nožičky roztažené, Filip si ho prohlížel a pak se mě zeptal, a čím čůrá?

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1