Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Tetička Palánová.

Vedle kolínského gymnázia stála kdysi hudební škola a několik výstavních vilek. Oboje „padlo za vlast“ v sedmdesátých letech, a na prázdných místech se postavily paneláky.

Stála tam i vila profesora a básníka Otakara Palána, který učil v letech 1907 – 1936 na zdejším gymnáziu latinu a řečtinu. O domácnost se mu starala Emilie Zápotocká z Bečvár, kterou si vzal v třicátých letech za manželku. Byla mladší o pětatřicet let a on, kromě mladé a hezké manželky, získal i laskavou a obětavou ošetřovatelku – od mládí totiž trpěl zánětem okostice.

Starala se o něho až do roku 1954, kdy ve věku osmdesáti let zemřel. Emilie zůstala ve vile vedle gymnázia sama a přenesla starostlivou lásku na své neteře a synovce.
Zrodila se tetička Palánová.

Všechny děti, které byly z Bečvár, ale studovaly v Kolíně, bydlely u ní ve vile a ona se o ně starala. Pomáhala jim, když studovaly v Praze, i později, když založily rodiny.

Na začátku osmdesátých let jsem tetičku Palánovou „vyvdala“. Od mého muže a jeho rodiny jsem o ní slyšela neuvěřitelné věci. To je pohádka, říkala jsem si v duchu, někdo takový přece nemůže existovat!

Jednou jsme na náměstí uviděli spěchající, sympatickou, starší ženu. Pan Fuchs nás představil. Byla to tetička Palánová. Když jsme se na sebe podívaly, otevřely se mi poprvé v životě dveře do pohádky.
Chytila mě za obě ruce, usmívala se a voněla bezpečím a láskou.
„Irenko, vy jste tak krásná,“ vydechla nadšeně a obrátila se na pana Fuchse. „Buď na ni hodný, Honzíku!“

Často jsme se pak spolu potkávaly, bydlela totiž jako my, v Husově ulici, kde dostala garsonku, když její vila „padla za vlast“. Každé ráno odtud pospíchala na autobus a jela do Bečvár, kde bydlela část její početné rodiny. Pomáhala tam všem, kdo pomoc potřeboval, starala se o svoji sestru, rozdávala spravedlivě svoji lásku mezi všechny.

A její úsměv pořád voněl po pohádce.
Před několika lety přišla k tetičce Palánové nemoc. Zůstala odkázaná na pomoc druhých. A tehdy jí všichni, které celý život obdarovávala péčí a láskou, začali její dobrotu vracet. Neteře a praneteře se u ní střídaly, vozily ji na invalidním vozíku na procházky, staraly se o ni, četly jí, byly prostě s ní.

I teď jsme se často potkávaly. Na lavičce na náměstí, na starém mostě nebo u domu v Husově ulici, kde bydlela pořád. Teď už nikam nepospíchala, seděla na vozíku, obklopená péčí, a pokaždé, když mě uviděla, se rozzářila.
„Irenka…“

Nikdy mi nezapomněla říct, jak jsem krásná a vždycky mě držela za ruku. Pořád voněla bezpečím a láskou. Povídaly jsme si, tetička Palánová na vozíku, její neteř Maruška a já.

Když jsem tetičku v listopadu 2006 viděla na procházce naposledy, vezla ji jedna z neteří. Tetička měla hlavu skloněnou na prsa. Nešla jsem k ní. Možná jsem tušila, že tohle setkání by bylo jiné…
Zemřela za dva měsíce, 13. ledna 2007, ve věku 98 let. Nad její rakví mluvil farář Bedřich Blažek.
„Chodil jsem kolem jejich vily do hudební školy. Profesor Palán, kterého jsem znal, sedával na verandě a paní mu tam nosila kávu. Vidím to, jako by to bylo dnes…“
Kruh se uzavřel, tetičko Palánová. Pohádka skončila. Děkujeme.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1