Máme prezidenta

Autorka: Irena Novotná Skutečně nebylo vůbec snadné ten volební kolotoč ustát jako divák či posluchač. Ale nakonec přišly výsledky, které byly pro někoho radostné a pro někoho zklamáním, protože podporoval jiného kandidáta.

Pluralita názorů

Do demokracie patří pluralita názorů.která je realizovaná postoji novinářů a redaktorů, kteří tlumočí názor sociálních skupin, nebo vlastní názor na volbu i osobnosti kandidátů, které podporovali voliči. Panovala nervozita, protože lidé nějak cítí, jak je důležité, kdo bude zastupovat stát navenek, či ovlivňovat vnitřní politiku. A cítí to správně. Někomu prezidentské volby připadají dramatické, někomu zase ukázkou vyspělosti v demokratickém státě. Někdo v demokracii věří, jiní pochybují o jejím fungování, ale její pilíře stále stojí. Záleží na lidech, jak ji jsou oddáni a jak pěstují její hodnoty. Myslím, že zápas o kvalitu demokracie se odehrává především v diskusi o jejím stavu, nikoliv v tom, co si kdo vybájí a své závěry podává jako bernou minci. Na knižním trhu najdete mnoho literatury a demokracii od renomovaných autorů a je možné na základě těchto odborných textů si uvážlivě svůj názor uspořádat a nabídnou k diskusi na sociálních sítích a nebo i v tisku.

Nikoho to neumenšuje, když si vezme za bernou minci, co si přečte a jak to pochopí sám. Pak by se těžko objevovaly na veřejnosti takové dehonestující názory na voliče prezidenta Zemana, které nelze ani opakovat a úvahy o jeho zdravotním stavu, který je hlavně věcí jeho lékařů i jeho samotného, jeho rodiny a pochopitelně i na kvalitě výkonu funkce, čehož si je plně vědom, protože ho čeká dlouhá a obtížná cesta.

Sociální spektrum voličů od nejstarších občanů je takové jaké je a nápady, které tu několikrát už zazněly, že byl mělo volební právo starším lidem odňato jsou přinejmenším nedemokratické. Takový vztah ke starším občanům, kterým nejsou odejmuta žádná práva a ani povinnosti je povážlivým jevem. Neúcta ke stáří není dobrou prognózou pro budoucnost, protože zestárne každý a bude očekávat, že nezůstane sám, napospas nevlídného okolí.

Co vlastně chceme?

Do problematiky volby prezidenta, hlavy státu, se zapojuje otázka, co vlastně chceme, Základní lidské svobody se nikomu neupírají, občanský zákoník garantuje též práva a povinnosti jednotlivců nejen v právních vztazích, které může prosazovat či se bránit u příslušných státních orgánů, které řeší nejrůznější problematiku. Lidé jsou často neuspokojeni se soudním rozhodnutím či rozsudkem a mohou se vůči němu bránit odvoláním. Je to těžká cesta, to musí každý přiznat, kdo se vydal na takovou trasu boje za své právo. Ale právo nenajde jinde, než v rozhodnutích a rozsudcích příslušných státních orgánů, což často vede k nespokojenosti a pocitu, že spravedlnost neexistuje a je tím vyvoláván pocit křivdy. To je povážlivý pocit, který se jen tak v člověku nesmaže.

Právo a svobodné rozhodování

Chceme dobré školství, které dokáže připravit absolventy do dalšího života, kde uplatní svou odbornost a současně chceme i aktivní trh práce, který nabízí absolventům pracovní místa. Chceme dobré sociální podmínky pro staré spoluobčany i pro střední a mladou generaci. Na každém záleží, ale k tomu je nutná mezigenerační solidarita, která pomáhá vytvořit jistotu, že si nejbližší budou pomáhat v těch těžších časech, kdy přijde nemoc či jiné problémy v rodinách a sociální politika by měla napomáhat k udržování několika generačních rodin. Záleží také na tom, jak se lidé v rodinách snáší a jak si dokáží vycházet vstříc ve svých potřebách a představách. Samozřejmě, že problémem jsou rozvody, i ty stříbrné, které se u nás též rozmáhají. Rozpad manželství dopadá i na rodinné příslušníky, nejbližší členy rodiny. Nikdo nemůže nutit nikoho, aby žil ve vyprahlém svazku a nikdo nemůže říkat, že je sobec ten, který tím řeší nějaké problémy v manželství, které už nechce snášet. Ale i dospělé děti, což není nic podivného, vyhledávají původní hnízdo, z kterého vzešly a jejich děti ztrácí prarodiče, které jinak významně působí na jejich výchovu. A to je velká otázka, která visí na každém jednotlivci, zvažující své právo na předpokládanou svobodu a další možnosti v pokračujícím životě už bez partnera. Jistě, že takové rozhodování o rozvodu ve vyšším věku nemusí dopadnout vždy podle představ a může se stát velkou zátěží pro rodinu, která s tím nepočítala. Takže je stále aktuální otázka pro udržování rodinných vztahů, které mají velký sociální význam.

Vláda a zákony

Samozřejmě, že je důležité, jací lidé zasednou do rozhodujících pozic a jaký vliv uplatní na uskutečnění potřeb pro fungování společnosti. A všechno to, co chceme, lze prosazovat prostřednictvím různých nástrojů., které právní řád nabízí. Pro zvýšení právního vědomí občanů jsou nejdůležitější informace v tisku, které by měly bát srozumitelné každému, a možnost nahlédnout do zákonů. A jsme u toho, že je třeba, aby právní řád nebyl vnímán, že je jen pro právníky, ale především pro občany, kteří se na právníky obrací, nebo v některých případech i na státní orgány, když se řeší nějaká situace v běžném životě, z něhož vychází rozhodnutí či rozsudek v právní moci, ale než nabude právní moci, je nutné se ve lhůtě dané soudem proti němu odvolat. To jsou všechno zdlouhavé procesy a nutno též zvážit, že si lidé musí sáhnout hluboko do kapsy. Proto musí vědět, do čeho jdou a co je čeká.

Prezident podepisuje zákony

Prezident je konečnou instancí při vzniku zákona,po té, co zákon projde sněmovnou ve třech čtení a senátem v jeho procedurálním postupu. Pokud zákon nepodepíše, neplatí, není zveřejněn ve Sbírce zákonů. Tato pravomoc prezidenta je velmi důležitá a rozhodně má vliv na další dění ve společnosti. Tím ovlivňuje kvalitu zákona a jeho dopadu na společnost, na mezilidské vztahy, na kvalitu společenského života v různých oborech činností. Zákonodárný proces lze sledovat na webových stránkách Poslanecké sněmovny a Senátu.

Občan má široké možnosti

Ano, z hlediska zákonů má občan široké možnosti se svobodně rozhodovat o svých potřebách, přáních a o životních situacích, ale jen v mezích zákona a řekla bych i etických norem, které jsou uznávány naší společností. Novinky, které přicházejí v rámci globalizované společnosti k úvaze, zda jsou stravitelné oproti zvyklostem či prospěšné a proto je dobré je prosazovat, jsou do etického rámce buď přijímány anebo se pro jejich prosazování a přijetí vytvoří společenská skupina, která je přijme jako svůj životní styl a ostatní část společnosti je nepřijme. Ale tak to bylo vždycky, možná, že tento mechanismus lze nazvat pokrokem, když se osvědčí jako potřebný. Každý má možnost se o sobě rozhodovat, jen záleží na tom, zda své rozhodnutí, které uskuteční, ustojí. A to jsou všechno věci, které řešila každá generace v dějinách minulých i současných. A jestli se nám dnes něco nelíbí nebo nedaří, pak je to jen důsledek chybné spekulace se štěstím.

Naše společnost je pestrá co do názorů a svobodná do míry, na kterou má každý svým jednáním, chováním a konáním vliv. V demokracii záleží na kvalitě rozhodování každého jednotlivce. Je důležité, kdo společnost vede, ale je také důležité, jak občan dokáže zacházet s prostředky svých možností a moci, kterou má, pokud ji uplatňuje na cestě ke svému cíli, kterým je hodnotná seberealizace. Nelze než přát každému štěstí, dobro a trpělivosti se životem. Stát a státní orgány, zákony jsou rámcem pro život každého z nás, na každém z nás záleží, jak s životem naložíme. Tak jak to umožňuje občanský zákoník, který ovšem každého volá k přímé odpovědnosti, která nahrazuje rčení – neznalost zákona neomlouvá. .

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet