Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Co se sněhem neroztaje.

Zima byla krátká. Myslím, že to už mohu klidně napsat. Byla krátká. Sníh sice v Kolíně nějakou dobu byl, ale brzy roztál a zmizel.

Co nezmizelo, byla psí hovínka. To dost dobře nechápu. Po našem Atíčkovi jeho hovínka uklidím vždycky, ať je teplo nebo zima. Nedělají to všichni pejskaři, to mohu odpřisáhnout, protože se mi kolikrát stalo, že jsem s Atíčkovými hovínky sebrala i hovínka cizí, což poznám podle toho, že jeho jsou teplá a cizí studená.
V tašce, v kabelce, v kapsách, všude mám igelitové pytlíky. Kolikrát se mi stalo, že chci vytáhnout z kapsy kapesník a vytáhnu pytlík pro našeho psího miláčka, člena rodiny.

Ano, je jedním z nás! Spí s námi v posteli, vleze za námi i na záchod (jednou jsem to říkala Ondřeji Vetchému a ten se mě zeptal, a je normální?) kouká na nás, když se koupeme, jí s námi, sleduje s námi televizi, prožívá s naší rodinou dobré i zlé, a proto ráda udělám to nejmenší, co za něho můžu udělat, protože on toho není schopný – když se vykaká, seberu hovínko do igelitového pytlíku a vyhodím do nejbližšího koše nebo kontejneru.

Na obranu člena naší rodiny musím ovšem uvést, že on má snahu po sobě uklidit! Zuřivě hrabe, většinou metr od hromádky, nebo se mu povede strefit se do svého hovínka, ale v tom případě mám zase co dělat já, abych uskočila… no, i tuhle maličkost už máme s Atíčkem vychytanou. Když se vykaká, počkám, až několikrát zahrabe a pak teprve začnu uklízet.

Ale vraťme se ke sněhu. Když napadl, sbírala se mi psí hovínka dobře. Za prvé byla vidět i ve tmě, a za druhé jsem s nimi nabrala i sníh, takže… no, prostě se mi hovínka našeho Atíčka ze sněhu hezky sbírala. A když mně, tak proč ne i jiným pejskařům?

Víte, nemyslím si o sobě, že bych byla nějak extra vzdělaná, ale že hovínka se sněhem neroztají a nezmizí do země a do kanálů, to tedy vím stoprocentně! Z této své úvahy logicky vyvozuji, že na rozdíl ode mě jsou někteří kolínští majitelé psů hodně, ale hodně blbí.

V době krátké kolínské „zimy“ se totiž na sněhu černaly nejenom hromádky, ale přímo hromady psích výkalů! Jedna vedle druhé. A když sníh roztál a zmizel, hromádky i hromady zůstaly. Všimli jsme si toho všichni a mám pocit, že si toho všimli i městští strážníci a vytáhli do boje, což je sympatické.

Včera večer jsme šli s Atíčkem ven. O kus dál venčil svého pejska pán, kterého znám. Nikdy jsem neviděla, že by po svém psím kamarádovi uklidil hovínko. Nikdy.

Teď k němu pomalu došli dva městští strážníci. Asi ho dobře odhadli, protože se zastavili, chvíli pozorovali pejska, chvíli pána a nakonec mu jeden z nich položil otázku.
„A máte něco na to, když se ten váš pejsek vykaká?“

Pán, který po svém pejskovi nikdy nic neuklidil, strnul a mlčel. Čekala jsem, že řekne, co je vám do toho, ale kdepak! Po chvíli snaživě přikývl a já slyšela jeho Mám!, až k našemu baráku.
No, sice neměl, to se vsadím, ale zároveň si myslím, že příště „něco“ určitě mít bude.

Takže naši milí, kolínští páni strážníci, ptejte se, prosím vás, dál! Třeba ty naše kolínské hulváty do příští zimy trochu vychováte!

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1