Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Vyhrála jste!.

Ta paní zavolala v době, kdy se mi to nejméně hodilo. Zaváhala jsem, jestli mám telefon zvednout, ale nakonec jsem to udělala.
„Dobrý… den… To je… paní… Fuchsová?“
Z jejího pomalého a pohodového hlasu jsem lehce znervózněla a nasadila jsem tempo gazely, za kterou se řítí tygr.
„Ano, Fuchsová. Kdo volá?“

Řekla firmu – ne příliš srozumitelně, znělo to jako tepláparavia, a že mi položí několik otázek. Na základě odpovědí prý budu zařazená do slosování o pěkné výhry, ale to už jsem se naježila a proti jejímu pomalému vysvětlování zazněl můj kulomet.
„Nezlobte se, ale já nemám ani vteřinu čas a hlavně jsem utahaná a vůbec nemám chuť na něco odpovídat, takže…“

Nedala se a rychle (!) mě přerušila.
„To bude jedna otázka, paní Fuchsová! Vaříte na plynu?“
Mám plynový sporák, řekla jsem tedy ano, ona poděkovala a rozloučily jsme se. No, bylo mi to trochu podezřelé, ale pustila jsem to z hlavy.

Za necelý týden volal stejný ženský hlas znovu. Jásavě mi oznámil, že jsem vyhrála výrobek, který mi bude pomáhat při vaření na plynu, v hodnotě tří tisíc korun! Překvapila mě.
„Fakt?! A za tři tisíce? To je dobrý…“ Ale v hlavě se mi už něco klubalo.
„Máte radost?“

Ženský hlas chtěl, abych své štěstí potvrdila, tak jsem řekla, ano, mám radost, děkuju, a zeptala jsem se, jestli jí mám nadiktovat adresu, kam moji výhru mohou poslat.
„Paní Fuchsová, výrobek vám bude předán slavnostně! My vás zveme na večeři do restaurace ve Třech Dvorech…“
Aha. To, co se mi v hlavě klubalo, se v tu chvíli doklubalo a já se rozesmála.
„Já si to myslela! Říkala jsem si, že ta zázračná výhra bude mít určitě nějaké „ale“! Tak, copak ode mě budete chtít?“

Žena spustila svůj naučený text.
„Paní Fuchsová, vaše výhra v ceně tří tisíc vám bude předána na slavnostní večeři, která pro vás a vašeho manžela bude zdarma, ale musíte s sebou přivést alespoň dvě manželské dvojice, všichni budete mít zadarmo večeři a vám bude předána výhra v hodnotě tří tisíc korun…“
Moje doklubání se trochu naštvalo.
„Tak to asi výhru nedostanu, protože manžel ani já nemáme čas a naši kamarádi zrovna tak.“
Žena se nedala.
„Neříkejte mi, paní Fuchsová, že neseženete jednu nebo dvě manželské dvojice! A večeře bude v sobotu. To přece máte volno.“ Ráda bych ho měla, pomyslela jsem si a moje naštvání rostlo.
„Ne. Nemám volno. Dělám v divadle a zkoušíme i v sobotu, je před premiérou.“ Nabídla mi několik dalších termínů a chtěla číslo mého mobilu. To jsem jí nedala, ale chtěla jsem její číslo, protože volala na pevnou linku. Začala se vymlouvat, že žádné číslo nemá, že volá z kanceláře, kde skoro není a že…
Přerušila jsem ji.
„Víte co, zkuste mi zavolat příští týden, uvidím, jak budu zkoušet. Třeba se domluvíme. Pokud přijdu, tak o vás napíšu, píšu totiž do novin.“

A představte si, že ta dobrá duše, rozhazující výhry za tři tisíce, ta dobrá duše se mi do dnešního dne neozvala! Snad jsem tu miloučkou paní nepostrašila, když jsem řekla, že o své výhře a následné slavnostní večeři napíšu? To snad ne!
Takže teď by mě už jenom zajímalo, kdy dostanu tu svoji výhru…

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1