Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Zachránil mě bubeník.

Nedávno jsme se bavili v Činoherním klubu, kdo se kouká na televizi a na co. Pro programové šéfy to nevyznělo příliš dobře! Například já jsem s trochou nadsázky prohlásila, že nejradši koukám na Zprávy, Tah Sportky a Poštu pro tebe. Něco pravdy na tom je. Děsí mě totiž české seriály a filmy, plné násilí.
Když jsem na začátku éry českých televizních seriálů zaslechla seriálový dialog, televizi jsem přepínala, vypínala, utíkala od ní. Určitě je to tím, že napovídám v Činoherním klubu a jsem zvyklá na „jiný kafe“. Zkoušíme divadelní hru tři měsíce, dokážeme dvě hodiny debatovat o třech větách, jak by měly znít, jak by se měly říct a proč by se tak měly říct, jak by na jejich obsah měli reagovat všichni, kdo jsou v tu chvíli na jevišti, jak to udělat, aby si divák uvědomil, co se mu sděluje a dokázal si tuto informaci spojit na konci hry s jinou větou, a tím složit důležitou mozaiku, ze které mu dojde, co chtěl dramatik říct…

Mám pravdu, že je to „jiný kafe“ než seriálové dialogy?
Ten, kdo je zvyklý jíst v dobrých restauracích, také nejde na smažený sýr na stojáka do bufetu, mezi bezdomovce, prostituty a drogové Ježíšky.

A násilí v televizi? Fakt nepochopím, proč ho je najednou na všech programech tolik. A hlavně kolem půlnoci. Programoví šéfové musí mít diváky za úchyly, nebo se rozhodují podle toho, co se líbí jim a při čem se jim nejlépe usíná…

Takže jsem opravdu nebyla daleko od pravdy, když jsem řekla, že jediné, co v televizi přežiju, jsou Zprávy, Tah Sportky a Pošta pro tebe…

A pak jsem se najednou začala u televize zase cítit bezpečně. Víte proč? Za prvé jsem se vyhýbala českým seriálům a za druhé jsem si zamilovala pořady bez herců. Stala se ze mě „bezhercovic fanynka“.
Udělám cokoli, pozvu chůvu na své děti a hned potom vyměním manžela, v klidu si při hodině pravdy, přečtu poštu pro tebe a uvolním se při tom. Při těchto pořadech mám jistotu, že nebudu mít husí kůži z hereckých dialogů a že mi nikoho nezabijí před očima.

Je pravda, a musím to spravedlivě přiznat, že poslední dobou seriály zvedají laťku – možná je to i tím, že se v nich objevují herci z Činoherního klubu, a když se někdy na ně chvíli dívám, husí kůži nemám.
Co se týče násilí a krve, masáž diváků úchylnými programovými šéfy zůstává kolem půlnoci stále stejná. Dám příklad.

Skončila jsem práci na počítači, lehla si a otevřela jsem televizi. Bylo asi 00.10. Na jedničce právě někoho zastřelili a kopou do něho. Na Primě utíká matka s dítětem v náručí, v hrůze se otáčí, ječí a někdo ji dohání. Přepínám na Novu. Tam rve jedna holka druhé holce, která má přes oko černou pásku, hlavu do záchodové mísy. Zachraňuje mě ČT 2. Noc s Andělem. Tady určitě nebudou nikoho vraždit, honit, děsit, nebude tu žádná krev ani zkřivené obličeje hrůzou!
Anděl zpovídá pětičlennou kapelu, která má ve svém názvu čaj, kluci se smějí, Anděl se směje, bubeník se směje a přiznává se, že v jejich zkušebně má vysavač a dobrovolně tam luxuje, protože má rád pořádek.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1