Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová České dráhy.

Chodím ráno nakupovat do kolínské samoobsluhy Na Louži. Znám tam všechny paní prodavačky a dost o nich vím. Například Dana zhubla o dvacet kilogramů, dámy! A to je v důchodu! A víte jak? Přestala jíst pečivo, nejí večer, nejí tučná jídla, minimálně vaří na tuku. A vypadá nádherně!
Nebo jedna paní pokladní, ta by zase potřebovala někoho, kdo by jí občas ohlídal malého pudlíka, když ona sedí za kasou. Že by ho ráno přivedla a odpoledne si ho zase vyzvedla.
Nebo druhá paní pokladní, Hana. Ta je strašně upovídaná a její humor ji nepřejde ani po osmi hodinách práce! Jednou markovala zboží, sázela jednu položku za druhou a ještě se stačila za svou rychlost pochválit.
„Jedu jak České dráhy!“ Zhrozila jsem se.
„To neříkejte! Kdyby to byla pravda, chodím jinam!“ Když jsem jí v rychlosti řekla, jaké zpoždění někdy je, omluvila se.
„Musím si vymyslet něco jiného. Ale jako České dráhy už nikdy nepojedu, to vám slibuju!“
České dráhy zvýšily podstatně jízdné a nejvíc nám, co dojíždíme. Jako by si řekly, do práce jezdit musíte, tak plaťte. Naštěstí si můžeme zařídit In-kartu, která je opravdu výhodná, ale i tak se nás zdražení dotklo. Ale skoro bych řekla, že horší než zdražení jsou zpoždění.
Například v prosinci jsem jela na besedu do Havlíčkova Brodu. Rychlík měl zpoždění, tak jsem jela osobním vlakem. Zastavoval v každé stanici a já na besedu přijela deset minut před začátkem.
Cestovala jsem s pánem, který dostal před rokem z ČD, kde pracoval jako elektrikář, výpověď, a našel si práci v továrně. Nebyl ukřivděný, uznával, že vedení se tehdy rozhodovalo, jestli vyhodí jeho nebo kolegu.
„Kolega měl delší praxi, tak zůstal on,“ usmál se, smířený, že přišel o práci, kterou dělal dvacet let a měl ji rád, a pak mi řekl, že by se neměli vyhazovat lidi z dílen, jako se to neustále děje, ale měli by se propouštět úředníci z kanceláří.
„Dneska jsou počítače, internet. Práce v kancelářích se tedy zjednodušila, ale přijímají se tam pořád další a další, zatímco z dílen a z provozu se lidi vyhazují.“
Ale abych nebyla pesimistická až do konce, řeknu vám něco úsměvného.
Jednou jsem jela na zkoušku v neděli, přijdu do haly kolínského nádraží a koukám, jeden bezdomovec vedle druhého sedí na lavičkách a čtou si MF DNES. Tvářili se u toho důležitě, nohu přes nohu…
Byl to šok, řeknu vám, vidět je, jak čtou noviny! Ne, že by neuměli číst, proboha, to neříkám! Ale ještě jsem nikdy neviděla, aby si některý z nich KOUPIL noviny! Pak mi došlo, že MF DNES v neděli nevychází, a když jsem u pokladen objevila štos dalších výtisků, bylo mi jasné, že noviny, které v sobotu zbyly, si v neděli na kolínském nádraží můžete vzít zadarmo.
A třešinku na konec! Ještě teď se musím smát, když si na to vzpomenu!
Když se v novinách na podzim psalo o zdražení jízdného, přečetla jsem si, kromě jiných zlepšení, které České dráhy připravují, že mají také velký zájem o to, aby jezdilo více psů…

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1