Antika: O moudrosti věků. Soustředěná četba.

Milé babičky a milí dědečkové. Moudrost patří k lidským zkušenostem a z těch zkušeností lidé vyvozují určité závěry. Lidskými cestami pak plynou moudré myšlenky do dalších věků, až je někdo zachytí, pečlivě sepíše a sváže krásnou knihu, kterou si lidé kupují a vzájemně darují.

Nedávno jsem si koupila velmi objemnou knihu „Dopisy psané stoikem“. Lucius Annaeus Seneca píše, o tom, jaký smysl má život, jak dosáhnout trvalé radosti o neohrožené mysli a moudrosti. I když existuje celá řada skvělých knih psané antickým Římem, Řeckem a starověkým Izraelem, vybrala jsem si pro tento článek právě Senecu, jehož svěží myšlenky jsou kupodivu i nyní aktuální; třeba v zamyšlení nad problémem soustředěné četby. Tento problém totiž trápí i současné lidi, hlavně děti, které se soustředění musí teprve učit a to není nic snadného. Takže, Vás zvu do antického Říma, za vlády císaře Nera, o níž si nemyslíme mnoho dobrého, ale která přinesla světové kultuře pár skvělých lidí.

[…] Každé těkání, praví Seneca, je známkou chorobného ducha. Prvním příznakem vyrovnané mysli je po mém soudu schopnost setrvat na místě a dlít sám se sebou. Na to však den pozor, aby tvá výběrové četba hojných autorů spisů všeho druhu neměla  v sobě cosi neklidného a nestálého. !Je třeba soustředit se na ohraničený počet tvůrců a jim dát na sebe působit, chceš-li si osvojit něco, co by v mysli věrně utkvělo. Ten, kdo je všude, není nikde. Lidé, kteří žijí v ustavičném cestování, přihání se, že mají mnoho známostí a žádného přátele.  Nutně stejný úděl mají ti, kdo se důvěrně nepřichýlí k žádnému význačnému tvůrci, ale vším procházejí v běhu a ve spěchu, Neprospívá tělu a výživy mu nepřidá pokrm, který z něho hned po požití odchází.  Uzdravování nemocného nic nebrzdí tak jako častá změna léků. Nezacelí se rána, k jejímuž zhojení pokusně střídáš léčiva. Nezmohutní rostlina, kterou často přesazuješ. Ani dobrá věc neprospěje, dopřeješ-li jí jen letmé působení. Množství knih rozptyluje. Proto nemůžeš-li přečíst tolik knih, kolik bys jich mohl mít, postačí, abys jich měl tolik. Kolik bys mohl přečíst. […].

Zamýšlela jsem nad naší dobou, která nás stále bombarduje informacemi; co jíst a nejíst, koho milovat a koho ne … a ty informace v mnohých hlavách zanechává chaos témat, které zpracovávají. Moudrost věků tak zůstává uvězněna v knihách, na které nemá nikdo čas; a lidé si říkají, až budu na dovolené, až budu v důchodě, všechny je přečtu. Ale to je marná zásada, ke které málokdy dojde, protože přijdou jiné podněty, které omezují čas a nakonec si člověk připadá jako bloud, že vlastně nic nezvládá. Ale není to zase tak tragické, pokud se včas zabrzdí a rozdělí si čas. Seneca o tom také píše:

[…] Tak se zařiď, můj Lucilie: Začni si činit nárok sám na sebe a sdruž i uchovej všechen čas, o který jsi byl dosud olupován nebo okrádán nebo který ti přicházel nazmar. Věř mi, že je tomu tak, jak píši: někdy nás o čas oberou, někdy nám je uzmou, někdy se nám vytratí. Nejhanebnější je však ztráta, která vzniká z netečnosti. A zamyslíš – li se, shledáš, že největší část života uniká těm, kdo dělají špatně, veliká část těm, kdo nedělají nic, celý život těm, kdo dělají, co dělat nemají.[…].

To je velké poučení, nad kterým by se měl každý řádně zamyslet. Přeji Vám krásné dny a budu se těšit na dalšími chvilkami s mudrci antiky.

Zdroj: Lucius Annaeus Seneca. Dopisy psané stoikem. Praha: [Rybka Publishers]. 2018. ISBN: 978-80-87950-51-7.

Autorka: Irena Novotná.