Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Moje milá strašidla.

Kdo jsou moje milá strašidla?
Herci Blanka Bohdanová a Stanislav Zindulka. Možná bych měla napsat dva staří herci – ale to mi k těmhle dvěma nejde. A je vůbec herec někdy starý? Vždyť herci hrají stále! Většinou až do konce. S Blankou a Standou jsem se setkala začátkem roku 2010 v Činoherním klubu. Byla jsem s nimi jako nápověda každý den, až do dubnové, úspěšné premiéry hry, Moje strašidlo, kterou napsal Felix Mitterer a režíroval Martin Čičvák. Hrají v ní jen tihle dva.

Postavu Rózy hraje Blanka a jejího zemřelého manžela Zacha, který ji chodí strašit, hraje Standa.
Byl to nezapomenutelný zážitek a jsem vděčná za každou zkoušku, s nimi prožitou. Standu znám víc jak patnáct let, nastoupili jsme do Činoherního klubu spolu, říká mi kůzle z Kolína a rád mi vypráví vtipy, které jsou mládeži nepřístupné.
„Pojď sem, kůzle z Kolína, ty píšeš ty nemravný povídky, tohle se ti bude líbit!“
Většinou nepoznám, že je konec, ale Standa to nevzdává.
„Tak počkej, řeknu ti ještě jeden, ten snad pochopíš…“

Při těchto zkouškách jsem zjistila, že znám patnáct let jiného Standu. Zmizel ironický, sarkastický, stále ostražitý Standa, vždy připravený odpovědět kolegům na jejich narážky, a já najednou zkoušela s příjemným, laskavým kolegou, který byl galantní, ohleduplný, a dokonce mi přestal vyprávět i mládeži nepřístupné vtipy!

Mohla za to Blanka, o pár let starší než on. Mohlo za to jejich přátelství, společné vzpomínky, jejich celoživotní herecké zkušenosti, společný názor na všechno, za čím se honí dnešní „celebrity“. Je ale fakt, že Blanka, laskavá, usměvavá, štíhlá, v osmdesáti letech stále přitažlivá žena, s obrovským nadhledem a smyslem pro humor, by změnila každého… „Uvnitř jsem pořád stejná, ale tělo stárne, zrazuje mě, i když si nemůžu stěžovat, relativně jsem zdravá ženská,“ zhodnotila jednou Blanka stav svého těla a duše. Ani Standa si nikdy nestěžoval, a poctivě plnil všechny fyzicky náročné příkazy režiséra Martina Čičváka, který občas zapomněl, že má před sebou herce, kterému bude za pár let osmdesát. „Nikdy v životě jsem nehrál takového lumpa,“ posteskl si mi jednou Standa, ale hned po mně mrkl. „A možná proto, kůzle z Kolína, se mi ta role tak líbí!“ I když jsem Blanku před zkoušením neznala, brzy jsme si začaly tykat a já se těšila každé ráno do šatny, kde jsme se sešly a měly jsme čas si v klidu povídat. Když se dozvěděla, kolik knih jsem napsala, obdivně se na mě podívala.

„A já tady brečím nad korekturami své druhé knihy, a ty, Irenko, vydáváš dvacátou pátou!“
Blanka totiž před lety vydala knihu, Život jako v bavlnce. O jejím dětství, které opravdu jako v bavlnce bylo. A na podzim 2010 vyjde její druhá kniha, Život jako takový. Bude v ní vzpomínat na všechno, co zažila v Národním divadle a v divadle vůbec, na své kolegy a kolegyně, a kdo Blanku zná, dobře ví, že nebude nic přikrášlovat. Když skončila veřejná generálka, tihle dva se po sobě spokojeně podívali.
„Snad po nás zítra diváci nic házet nebudou,“ řekl skromně Standa a Blanka se usmála.
„Teď jenom, Stando, abychom to aspoň tři roky vydrželi hrát!“ Vy moje milá strašidla, vydržte nám to hrát ještě aspoň třicet let!

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1