Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Náš Stanley (1942 – 2011).

Stanislav Štícha byl od roku 1975 v Činoherním klubu inspicientem a hercem malých rolí.
Byl také celoživotním trampem. Každé léto jezdil s partou na vandry, a z těchto vandrů psal deníky, ve kterých nechyběly účtenky ze všech hospod, skrz které se vandrovalo. A když dal Stanley během podzimu deník dohromady, nechal ho okopírovat, svázat, a pak mi jeden výtisk půjčil.
„Budeš mít aspoň ve vlaku co číst, Irenko…“
Já si deník nepíšu, ale během zkoušek si občas zapisuju vejšplechty, které zazní. A tak jsem, Stanley, na oplátku za tvé deníčky, vybrala ty vejšplechty, ve kterých sis zahrál…

Omluva
Jednou se kdosi omlouval za pozdní příchod do zkoušky a Stanley se rozesmál.
O přestávce mi vysvětlil, proč se smál.
„Přivezl jsem si ze Španělska takovou kytičku a ona po pěti letech vykvetla! Tak jsem vzal štěteček a opyloval jsem ji! A teď si představ, že bych přišel pozdě a omlouval bych se, že jsem ráno opylovával kytku!“

Zkoušky
Stanley nás všechny zavolal do hlediště a informoval nás o zkouškách před premiérou a na závěr ještě jednou zopakoval, jak zkoušíme v sobotu, v neděli a v pondělí.
Petr Nárožný naše společné setkání ukončil po svém.
„Ještě připomeňte, Stanley, že v neděli, v pondělí a v prdeli se píše měkké -i-.“

Strasti dojíždění
Bylo deset hodin, měla začít zkouška, ale chyběl Pavel Kikinčuk, který bydlí v Plzni a do Prahy dojíždí autobusem, vlakem a někdy i autem.
„Kde je pán Kikinčuk,“ zeptal se slovenský režisér Martin Čičvák, inspicienta Stanleyho.
„Ještě nepřišel,“ odpověděl po pravdě Stanley.
„A prečo,“ nedal pokoj režisér, po ránu nemístně zvědavý.
A Stanley, který do té doby odpověděl na padesát jiných otázek, se rozčílil.
„Já nevím! Já nestojím na dálnici a nehlídám, kdy kolem mě pan Kikinčuk projede od Plzně do Prahy!“

Role
Role Novotného ve hře Deskový statek nebyla na začátku zkoušení obsazena, a tak jsem ji při čtených zkouškách četla já. Při jedné zkoušce se podíval pan režisér Smoček na našeho inspicienta.
„Stanley, čtěte to vy!“
Stanley četl, a když dočetl, pan Smoček spokojeně pokýval hlavou.

„Stanley, je to vaše!“

Elán
Verunka Žilková má vyhodit Stanleyho, který hraje pana Novotného, z jeviště. Jednou na něho nečekaně vzala věšák a honila ho s ním po jevišti.
Pan Smoček to pobaveně okomentoval.
„Ona by chudáka našeho Stanleyho nejraději zmlátila celým tím pokojem!“

Ferman
Ferman je divadelní plán práce, rozpis toho, co se bude který den zkoušet. Z fermanu se herci dovídají, co se kdy zkouší a hraje, kdy se odjíždí na zájezd atd.
Jednou v pondělí dělal pan režisér Smoček s inspicientem Stanleym ferman na středu. Bylo to složité. Někdo byl nemocný, někdo točil, někdo bude na zájezdu, někdo bude mít po zájezdu, ale nakonec se ferman udělal.
„A co zítra,“ zeptal se Stanley, v ruce sešit se svými poznámkami.
Pan Smoček se zatvářil nechápavě.
„Co zítra?“
„Je pondělí, a my jsme teď udělali ferman na středu. Ale co se bude zkoušet zítra?“
„Zítra se nebude zkoušet vůbec,“ odpověděl pan Smoček a Stanley se zatvářil zklamaně.
„To je škoda, zítra totiž můžou všichni!“

Letadlo
Během jedné zkoušky neustále vypadával v celém divadle elektrický proud. Tma. Světlo. Tma. Světlo.
Když se to stalo potřetí a opět se rozsvítilo, zavolal pan Smoček z hlediště na inspicienta.
„Co se děje, Stanley?“
Stanley vešel na jeviště a rozhodil rukama.
„To je, jako kdyby spadlo na divadlo letadlo a někdo se mě ptal, co se stalo.“

Souboj
Zkoušeli jsme hru, Vojcek, kterou napsal Georg Büchner. Režíroval ji Martin Čičvák.
Poslední zkoušky před premiérou byly hodně technicky náročné, zvedala se například šikma, seshora padaly na jeviště hlávky zelí a kulisák, který je házel, se musel strefit do otvoru na jevišti, bylo tam plno náročných zvuků, spousta přestaveb a tak jednou muselo zcela zákonitě dojít k tomu, že ze strany jevištní techniky, nebylo vše tak, jak si pan režisér přál.
Martin Čičvák začal kulisákům vytýkat jejich chyby, ale inspicient Stanley přišel na jeviště a kulisáků se zastal.
„Pane režisére, ti kluci tady dneska byli do čtyř hodin do rána!“
„No a čo? No a čo,“ rozčilil se režisér. „Já jsem tady byl s nimi!“
Ale Stanley bránil své kulisáky dál.
„To je něco jinýho! Vy nic neděláte!“
„Čo?!“
Martin Čičvák stál v hledišti u svého režisérského pultu, a nevěřícně se podíval kolem sebe, jestli jsme to všichni slyšeli.
„Slyšeli jste to? Slyšeli? Já nič nedělám!?“
Došel k jevišti, kde stále stál Stanley, a s výkřikem k němu napřáhl ruku.
„Stanley! Vyberte si zbraň, a po zkouške sa stretnem!“

Miminko
Před pár lety byla po prázdninách opakovací zkouška na hru Woody Allena, Sex noci svatojánské. Oldřich Vízner tehdy přinesl do divadla svou několikaměsíční dceru, a během představení jí dával jíst, a zmeškal svůj výstup.
Pan režisér Ivo Krobot zavolal z hlediště, co se děje a inspicient Stanley vyšel na jeviště.
„Pan Vízner přijde hned. Dávat pít tomu svýmu miminkovi.“

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1