Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Kartářka Vlasta.

Kolínská kartářka Vlasta byla spolužačka mojí maminky. Odjakživa jsem věděla, jako to věděl celý Kolín, že Vlasta vykládá karty a jezdí k ní lidé z celé republiky. „Komunisti mě dvakrát zavřeli, Irenko,“ vykládala mi koncem sedmdesátých let, když jsme se potkaly na kolínském náměstí, kde parta dělníků stavěla tribunu na oslavy 1. Máje.
„Poprvé, když jsem předpověděla měnu, a podruhé, když jsem předpověděla, že k nám v šedesátém osmém přijdou rudí bratři. Zavřeli mě, ale teď ke mně tajně chodí, abych jim vyložila! A to víš, že jim vyložím! Nešetřím je! Největší hrůzy na ně posílám, na neřády komunistický!“

Chlapi z tribuny se na nás začali koukat a já radši Vlastu odtáhla ke kašně. Byla totiž silně nedoslýchavá, nemluvila, ale křičela, a vy jste na ni museli křičet také. Vykládat si o zločinech komunistů v roce 1978, v předvečer prvomájových oslav, před tribunou na náměstí Obránců míru, nebylo příliš bezpečné a já potřebovala jít do školky pro tříletého syna…

„A přijď s mámou, Irenko! Pořád mi to slibujete! Přijďte ve středu! Kolem čtvrtý!“
Tak jsme s maminkou ve středu vyzvedly Filipa ze školky a šli jsme všichni tři k Vlastě.

Usadila nás v kuchyni kolem stolu, vytáhla karty a najednou se nad námi ozval kulomet! RATATATA!!! Všichni tři jsme zalehli pod stůl, ale Vlasta se v klidu zvedla ze židle.
„Někdo zvoní, hned jsem zpátky!“

Když se vrátila, vysvětlila nám, že jí synovec upravil zvonek přes zesilovač, aby ho slyšela, a pak nám už konečně začala z karet vykládat náš osud.

Filip s námi u stolu nevydržel a vytratil se na chodbu. Vlasta vykládala, vykládala a já najednou uslyšela, že v chodbě něco spadlo. Podívaly jsme se s maminkou na sebe a Vlasta zavětřila. „Kde je ten chlapec? Šmejdí v chodbě, co? Je tam tma! Určitě mi shodil u venkovních dveří květináče, mám tam staré muškáty!“
Uhodla to. Inu, vědma…

Mamince vyložila vše po pravdě, aby ne, znala celou rodinu, všechny nás znala, i mně všechno uhodla, ale nezmínila se o psaní. „Vlasto, a co moje psaní? Vždyť víš, že píšu. A chtěla bych vydat knihu. Vydám někdy knihu?“
Bylo to v roce 1978. Měla jsem stohy povídek, ale nikam jsem se je nepokoušela dát. Věděla jsem, že povídky o emigraci, zlu, smrti, ale i povídky erotické, nemají šanci vyjít. A vyjdou vůbec někdy?
Vlasta se na mě chvíli dívala a pak ke mně prudce vztáhla ruku. „Irenko, ty vydáš strašně moc knih! Nebude to hned, ale dočkáš se! Budeš spisovatelka! Budeš!“ Uhodla to. Inu, vědma…

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1