Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Rozvrkočená Lenka.

Začátkem října mi přišel tenhle email:
„Krásný den přeji, paní Fuchsová, vaši knihu, Když se řekne Fuchsoviny, jsem dočetla už před týdnem, ale až dnes jsem konečně podnikla nájezd na knihovnu, já dřív nemohla ven, mám nemocenskou, protože jsem byla tak šikovná, že jsem si pořídila výron na kotníku, následně sádru a teď pajdám jen na rehabilitace a zpět. Ale už mám doma 6 x Když…! Jestli prý mi na to stačí měsíc, se mě ptali!

Pche, věším na dveře cedulku NERUŠIT! ČTU SI! a nevařím, neperu, vůůůbec tu nejsem! Nebojte, nejsem díky Vašim knížkám krkavčí matka, můžu si to dovolit, dvě děťátka už mám chválabohu úspěšně z domu a na vlastních nohou a ten třetí pacholíček, no, spíš pacholek je to, tak ten bude mít v lednu dvacet, má po maturitě a uvařit si umí dávno, protože si klohní extrovky. Pán je totiž individualista, říká on, zatímco matinka tvrdí, že je to individuum ještě stále v těžké pubertě, ale já to fakt jen špitám, abych mu náááhodou nenarušila vnímání vlastní osobnosti, což je krásná ukázka, jak jsou kantorky praštěné.

No, a přítel je tolerantní, ten mě nechá v klidu si lebedit. Tak já jdu na to, uvařím si kafe, pověsím tu ceduli, zahrabu se a až něco zhltnu, tak zase písnu… jestli můžu, nerada bych Vás obtěžovala, já jen, že se u Vás tak nějak podomácku pohodově zakecávám. Mějte se moc hezky. Lenka.“

Poděkovala jsem za její chválu a popřála, za pomocí mých knih, rychlé uzdravení. Druhý den mi přišla odpověď.
„Jupííí… vlastně… hezký večer, paní Fuchsová, jsem chtěla říct! Jsem poněkud rozvrkočená a takhle to se mnou vypadá, když se řehním celý den. Vy jste mi dneska dala. Měla jsem kontrolu na chirurgii a to je vždycky čekání na dlouho, tak jsem se na to vybavila knížkou. Vaší. Vybírala jsem promyšleně. Včera jsem přečetla, Když divadlo sundá masku, to jsem si vybrala schválně na doma, protože vím, že se neudržím a řehním se kdekoliv a název sváděl k domněnce, že tohle by mohlo být právě ono, tak abych nerušila další pacienty, strčila jsem si do kabelky, Když se ženy domluví, naprosto netušíc, co mě čeká. Ten název vypadal tak nevinně.

I vybalila jsem si počteníčko v čekárně, uvelebila se… a vypuklo to. Už na třetí stránce jsem měla nos zabořený v knížce, jak jsem se snažila utlumit řehot, a když jsem se dočetla k pěstování masožravých kytek na balkoně, slzela jsem smíchem tak, že jsem na to pomalu neviděla.

Už se mi párkrát stalo, že se v takových případech někdo ozval, ať tedy přečtu nahlas taky něco ostatním, když je to taková sranda, a když jsem si představila, že bych tohle předčítala v čekárně na chirurgii, tak to byl definitivní konec. Úplně jsem se zbourala, nešlo to zastavit, dostávala jsem průběžně v několikaminutových intervalech záchvaty smíchu a vysvobodila mě sestřička, pozváním do ordinace.

Ufff… tak to máme k dnešnímu dni tři knížky, co se mi vylíhly z té první, úvodní, Když se řekne Fuchsoviny, po které jsem sáhla s úmyslem, že potřebuji něco, co se skládá z kratších celků a je to tudíž čitelné po čekárnách.
Po dnešku už vím, že tady platí naprosto do třetice všeho dobrého a že se mi to furt LÍBÍ a že mám z toho rozesmátou náladu na celý den, ale jestli je to nejvhodnější čtení právě do čekáren, tím už si tedy zase tak jistá nejsem.

Mějte se krásně a ať se Vám všechno daří. Lenka.“

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1