Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Lázeňské vejšplechty.

Divadelní vejšplechty už znáte, ale co takhle dát si lázeňské?
Zastavily se spolu dvě pacientky a jedna se ptala druhé. „A kdy půjdeme na to kafe? Kdy máš čas?“ Ta druhá se zadívala do rozpisu procedur. „No… teď mám cvičení, pak mám masáž, pak mám kolo a pak mám čas…“

Jednou jsme čekali, až nás pustí do bazénu a dvě starší dámy mluvily o politice.
„To máte pořád něco! Teď zase dali někomu pět milionů! Pět milionů!“
„Kdyby to dali na něco jinýho, udělali by líp!“
„No právě! Ale za to může ta ČSAD!“

U stolu v jídelně jsem seděla s Mirkem. Třicetiletý usměvavý pořízek, ženatý, tři děti a ereska, neboli roztroušená skleróza, která k němu nečekaně přišla před rokem. U snídaně seděl, koukal na mě a mlčel. Kývla jsem na něj.
„Co se stalo?“

Vzdychl si. A pak řekl, že celou noc četl knihu, Když je žena v lázních a že je šokovaný z toho, jak je to napsaný.
„Jsem v šoku,“ opakoval sklesle a začal pomalu jíst. Rozesmála jsem se.
„Proboha, proč? Píšu tak, jak mezi sebou ženy a muži mluví. Ty přece taky tak mluvíš. A určitě jsi slyšel lidi takhle mluvit!“ Přikývl.
„To jo. Ale poprvé jsem o tom četl v knize!“
A tenhle Mirek mi jednou vyprávěl, jak kácel les z nemocnice.
„Když jsem začal být nemocný, ležel jsem v nemocnici a přes mobil jsem kácel. Kamarád mi zavolal, a já mu říkal, který strom má vykácet a který ne…“

Letos jsem se také seznámila s Markétkou. Úžasně aktivní mladá žena. Jednou mi říkala, víš, já si přečtu vo ňáký operaci a hned na ni musím jít…

Anebo jednou… pozdravila jsem se s mladou dvojicí. Znala jsem je už od loňska. Ona na vozíku, on byl její asistent. Řekli mi, že se vzali, já jim popřála hodně štěstí a pak si sedli naproti mně. Mladá paní se hrdě otočila na manžela.
„Jsem tvoje žena, viď?“ Přikývl.
„Choť.“ Mladá paní se rozesmála.
„Já?“ Její muž přikývl.
„No, ty. Choť.“ Mladá paní zakroutila hlavou.
„Jsi blbej? Já a chodit?“ Naklonil se k ní a políbil ji do vlasů.
„Ale ne. Choť. S ť.“

Jednou jsem stála u vchodu do lázní a proti mně šli dvě ženy a muž. Paní na berlích jim vyprávěla o dceři.
„Naše Lenička chodila v sedmnácti s krásným klukem, hodným, vydělával, měl školy a rozešla se s ním. Já jí říkám, Leničko, proč? Proč ses s ním rozešla? A ona říká, mamko, mám ti něco říct? Mamko, mám ti něco říct?“
Celá jsem se nastražila, abych uslyšela, proč se s ním rozešla, jenomže ten chlápek otevřel dveře, aby paní o berlích mohla projít, ona prošla, ještě jsem zaslechla „Mamko, mám ti něco říct,“ pak dveře zaklaply a já neslyšela konec!

Nejradši bych šla a té paní se zeptala, proč se vlastně její Lenička s tím klukem rozešla, jenomže jak jsem neslušně poslouchala, tak jsem na ni nechtěla koukat, takže jsem nevěděla, jak vypadala! Škoda. Mohla to být zajímavá povídka.
No, tak mám aspoň Fuchsovinu…

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1