Ve vzduchu je cítit jaro

Autorka článku: Marie Skácelová Blíží se jaro. Sedím v domě své maminky a poslouchám tikot hodin. Hodin, které nám neúprosně odpočítávají čas, který ještě zbývá.

Pokvete zahrada, kterou měla maminka tak ráda. Plná narcisů a tulipánů a všech kytiček, které mamince dělaly takovou radost a dokázala se těšit z každé, která nově rozkvetla. Letos jí už radost dělat nebudou, ale určitě jí zanesu nějakou rozkvetlou kytku na hrob.

Ještě před rokem jsem si myslela, že péči o ten dům nezvládnu a najednou není nic hezčího, než si sednout se sestrou pod jabloň a vzpomínat. Maminka se nebála být v domě sama a proč by také měla? Říkávala, že jsou tam s ní její předci. Rodiče, stařeček a stařenka, bratr. I já je teď intenzivně vnímám. Jak mě babička hladila a říkala:

Všechno pomine, holčičko. Život uteče jako sen.

Nechápala jsem, no jistě, že život utíká, ale ještě hodně ho mám před sebou. Najednou vím, že se kdesi plíživě blíží stáří, a když sleduji dospělého syna s batohem na zádech, uvědomuji si, že ještě zcela nedávno jsem se za ním dívala, jak se mu houpe na zádech školní brašna. Už vím, že ten běh života je nějak rychlejší, než jsem si myslela. A tak sedím pod jabloní a dívám se do okna, které bývalo otevřené, když už maminka na zahradu nedošla a jen pozorovala kytičky, které tak krásně kvetly.

A ten dům bude žít dál, budou tikat hodiny, kvést kosatce a létat motýli. Kdybys tu byla, maminko, chápala bych mnohem lépe, o čem mluvíš a proč máš ten dům tak ráda. Je plný vzpomínek, dobroty a lásky. Je v něm ticho, to jen tebe slyším, i ty ostatní, které jsi měla ráda a už tu nejsou. Chodí po té zahradě, strýc s cigaretou, babička kosou seká trávu, proč jsem se to tenkrát nenaučila?

I jahod bude hodně, ty maminka milovala. A vzpomínala, jak jako malá natrhala v lese lesní jahody a jak je běžela zanést své mamince, rozsypala je a bylo jí to tak moc líto.

Maminky by neměly umírat, měly by tu s námi být stále se svou moudrostí a pochopením pro naše bolesti. Ve vzduchu je jaro a tebe už těšit nebude. Ale neboj se, kytičky na tvé zahradě dál pokvetou a ty budeš až na nebi cítit tu omamnou vůni jara.

Autor: Marie Skácelová, Foto: Internet