Mám to v genech.

Autor: Monika Hořínková Čtyři argumenty, proč už dnes tahle věta neplatí.

Často s nadsázkou říkáme, že máme něco v genech. Sklon k nemocem, váhu, psychickou odolnost či špatnou paměť. Ve skutečnosti však rozhodně nejsme oběťmi vlastních genů. Právě naopak. Spousta novodobých výzkumů dokládá, že to, co bylo dříve považováno za jasnou a neměnnou genetickou záležitost, už neplatí. Že geny nemají celkovou řídící roli nad našimi znaky, vlastnostmi, chováním ani zdravím, a po celý život se vyvíjí. Jsou totiž ovládány i spínači, které nejsou zakódované přímo v naší DNA, ale jsou „vně“. Řadí se mezi ně různé faktory životního stylu, jako třeba dech, pohyb nebo spánek. Čím tedy můžete správně ovlivnit funkci vlastních genů? Přinášíme čtyři inspirační tipy, jak vykročit k lepšímu zdraví a prevenci.  

Uvědomělé a prohloubené dýchání

Dýchaní je vlastně jediná činnosti autonomního systému našeho těla, kterou můžeme vědomě ovlivňovat. Dokážeme třeba zkrátit nebo prohloubit dech. To, jak se nadechneme, však nemá vliv pouze na okysličení buněk, ale také na náš vegetativní systém a funkci genů. Dech a emoce jsou totiž silně provázané. „V dnešní době jsme se odnaučili správně dýchat, naše dýchání je hodně mělké a povrchní. Tím se snižuje kapacita dýchacího systému a výměna plynů a buňky jsou ochuzeny o životadárné látky. Naopak odpadní látky jsou více zadržovány. Existuje však také silné propojení mezi kvalitou dechu a emocemi,“ vysvětluje Taťána Maříková, která se vlivu negenetických faktorů na projevy genů věnuje ve své nové knize Genetika v širších souvislostech. V ní srozumitelným způsobem upozorňuje na faktory, kterými můžeme své genetické nastavení významně ovlivňovat. „Platí například, že s mělkým nadechováním je spojený zejména strach. Zármutek se zase pojí s povrchním, křečovitým dechem a s prázdnotou v břiše. Máme-li nudu, náš dech je mrtvý, mělký, jsme citově prázdní. Naopak zažíváme-li pocity kladné, jako lásku, bezpečí, nadšení či úžas, máme dech klidný a hluboký, prodchnutý pocitem fyzické i psychické pohody. A takový je potřeba si pěstovat,“ doplňuje Maříková.

Kvalitní a dostatečný spánek

Dostatečný a kvalitní spánek je taktéž důležitou součástí péče o naše zdraví. Všichni víme, že bychom měli v dospělosti spát v průměru sedm až osm hodin denně, ale často se tím neřídíme. V průběhu spaní dochází k utužování paměti, odvádění toxinů z mozku nebo k produkci různých důležitých látek, mezi něž patří třeba melatonin, tzv. spánkový hormon. Vybrané geny určují třeba to, jestli jsme tzv. sovy nebo ranní ptáčata. Existuje však také úzký vztah mezi genetickou výbavou a nedostatkem nebo poruchami spánku. Mnohé průzkumy totiž prokázaly, že málo spánku nebo jeho narušení přímo souvisí se zvýšeným rizikem psychických onemocnění, Alzheimerovy choroby, obezity, cukrovky, srdečních chorob, nádorových onemocnění i poruch imunity. Byla také prokázaná jednoznačná souvislost mezi dlouhodobě zkráceným spánkem a stresem. „V poslední době znepokojuje mnoho odborníků trend, kdy zejména mladí lidé a děti chodí spát pozdě a brzy vstávají,“ upozorňuje Maříková, která působila celý svůj profesní život v Ústavu biologie a lékařské genetiky Univerzity Karlovy a ve Fakultní nemocnici v Motole v oblasti klinické genetiky. „Tyto děti a mladí lidé pak vykazují horší výsledky v paměťových testech a učení, ale zhoršuje se jim také imunita,“ dodává Maříková.

Meditovat, meditovat

Meditaci spojujeme hlavně s východní filozofií a náboženstvím, ale nachází si své místo už i v západním světě. Jejím hlavním efektem je celkové zklidnění, což platí jak pro tělo, tak pro naši mysl. V poslední dekádě je hlavním důvodem rozšíření meditativní techniky hlavně zvládání stresu. Pravidelná meditace má však bezprostřední dopad také na fungování našich genů. Už v roce 2008 bylo prokázáno, že u skupiny dobrovolnic, které pravidelně meditovaly, byla zpozorována zvýšená aktivita enzymu telomerázy. Tohle cizí slovíčko chrání naše tělo před stárnutím. Na výzkumu se podílela nositelka Nobelovy ceny za rok 2009 – Elizabeth Blackburnová, která už předtím zjistila, že na aktivitu telomerázy má negativní vliv zejména stres. A s tím souvisí i další zjištění, která dokládají, že snížení stresu (a tedy meditace a produkce telomerázy) snižuje riziko nebezpečných zánětů v těle i rakoviny a napomáhá posílení imunity.    

Sportem ke zdraví. I štěstí

Sportem ku zdraví. To je další poučka, kterou mnohdy slýcháme. A moderní poznatky na poli genetiky jí dávají ještě hlubší smysl. Sport navíc nemá pouze efekt zdravotní, ale také psychický. Zcela zjednodušeně můžeme říci, že cvičení napomáhá tomu, že jsou některé geny zapínány a jiné vypínány. Fyzická aktivita totiž kromě dalších příhodných benefitů reguluje i funkci některých genů, například těch zvyšujících odolnost proti neurodegenerativním chorobám, jakou jsou alzheimer nebo parkinson. Při fyzické aktivitě také dochází ke zvýšené tvorbě zmíněné telomerázy i endorfinů, serotoninu či dopaminu, které navozují pocity blaha a štěstí. „Endorfiny jsou jakýmsi obranným mechanismem. Vyplavují se při fyzické zátěži i při stresu, posilují imunitní systém, urychlují hojení a navozují pocit dobré nálady. Na pravidelné cvičení tak můžeme nahlížet jako na prevenci před mnoha závažnými chorobami i depresemi,“ uzavírá Maříková.

Autor: Monika Hořínková, Foto: Internet