Utěšené jaro.

Milé babičky a milí dědečkové. Blíží se jaro a počasí je tak proměnlivé; říká se, duben ještě tam budeme, a to ještě je teprve polovina března. A přesto, příroda se snaží co může, aby byly včas zality stromy a zahrady či parky, aby sluníčko vytahalo první překrásné květiny na malých zahrádkách. V předjaří je krásné sledovat divy přírody, z nichž nejzajímavější je člověk.

Dnes jsem si pro vás připravila krátký článek o významu hudby pro harmonii duše, mysli a těla. Hodně lidí si naříká, že je bolí záda, nohy, klouby, hlava, ale není divu. Je možné si ulevit nějakým lékem proti bolesti, ale současné zprávy jsou nepříznivé k Ibalginu, růžové tabletce, která dokáže v organismu pěkně zařádit. Mé téměř devadesátileté mamince ho lékař povolil užívat dvakrát týdně maximálně. Tak jsem nad vším přemýšlela, jak vyladit a sladit mysl, duši a tělo, aniž bych hledala medicínu, protože mnoho takových problémů začínají vnitřním neklidem, třeba přebytečnými starostmi, obavami, rozčilením se s lidmi či úřady a jinými neblahými podněty, připouštěním si smutných vzpomínek, připouštěním si různých pocitů, jako je zloba, vztek apod. Ne nadarmo se říká, je třeba harmonie, protože člověk je křehká bytost, právě stvořený pro harmonii. A tak se domnívám, že ta pravá harmonie vězí v hudbě a umění. V některých starších článcích jsme o hudbě už mluvili. Ale nyní bych vás chtěla pozvat na koncert, který jsem si sestavila pro sebe. Někteří nemají rádi vážnou hudbu, jak se jí říká, lépe je jí říkat klasickou hudbu, která byla komponovaná pro klid člověka, vyznačuje se stále rovnováhou a citovostí a můžete si ve chvíli poslechu pohodlně sednout a oddat se jejím tónům jako koupeli v příjemné vodě, zhluboka dýchat a vypnout tu invazi myšlenek, která na nás všechny stále dotírá; takže zkusme se zaposlouchat, co třeba každý den neslyšíme.   Řešila jsem to tak, že jsem si na youtube.com udělala v knihovně takový oddíl, kam si ukládám hudbu, která mne zaujala a pak si třeba podle chuti večer poslouchám a výhodou je, že se dá měnit, protože je pravda, že každý den nesedne stejná kniha, stejná hudba. A z toho vidíte, jak jsou lidské pocity proměnlivé: od zloby k lásce, od zlosti k lhostejnosti, od slz k úsměvu a od mlčení k vyznání se. Není to krásné? A  pocity jsou neopakovatelné, stejně jako některé krásné prožitky, ke kterým se můžeme vracet třeba při stříhání růží, tichém jarním dešti na zahradě.

Autorka: Irena Novotná.