Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Jitřenka III.

Koncem sedmdesátých let jsem už byla zaměstnaná v kolínském divadle a do Jitřenky (bývalá jídelna na náměstí, v místech, kde je dnes ČSOB a Drogerie TETA), jsem si chodila pro oběd do kastrůlku.
Chodila tam i moje matka pro obědy otci, který byl po mozkové mrtvici. Čekal na oběd z Jitřenky a denně matce nadával, že mu vzala něco jiného, než co chtěl, nicméně vždycky všechno s chutí snědl.
Dlouho jsem si nemohla zvyknout jíst tam. Dlouho. Těšila jsem se domů, jak si budu při jídle číst. Později, když se mi narodil syn Filip a já mu začala vařit, jsem si tam pro obědy nechodila, a teprve když Filip začal ve dvou letech chodit do školky, znovu jsem začala a to už jsem tam jedla.
Občas jsem tam zašla po zkoušce na oběd i s některými herci. Dávali jsme si filé a k tomu dvakrát, někdy i třikrát bramborovou kaši, protože jsme měli hlad. TSU. Hlad jako herci.
Také jsme jeden čas dostávali v divadle stravenky a nakupovali jsme v Jitřence všechno, co se na stravenky nakoupit dalo. Šišky salámů, zmražená kuřata, grilovaná kuřata s sebou na zájezd, čokolády – k nízkým platům, které v divadlech byly a jsou stále, to bylo příjemné finanční polaskání.
Vzpomínám si, že před víkendem vozili herci, kteří byli v naprosté většině z Prahy, z Kolína plné tašky jídla, koupeného na stravenky právě v Jitřence…
Jitřenka byl svět sám pro sebe. Vešli jste tam ráno a mohli jste klidně vyjít až večer. O nic jste nepřišli, protože v Jitřence byl k nahmatání tep Kolína. V Jitřence se žilo.
Scházeli se tu známí, domlouvali se schůzky. Kde se sejdeme? V Jitřence na obědě. Počkám na tebe před Jitřenkou. Kam si sedneme? Pojď do Jitřenky…
A pokud vám Jitřenčí život nestačil, mohli jste si sednout v jídelně k oknům, jako to dost lidí dělalo, a pozorovat náměstí a chodník před Jitřenkou a hned jste měli pocit, že žijete ne jednou, ale dvakrát…
Jitřenka.
Co ještě? Určitě toho ještě bude hodně, na co si časem vzpomenu.
Strašně bych si přála, abych se dožila vysokého věku, kdy sice budu zapomínat, kdo jsem, ale zato budu znovu zřetelně vidět všechno, co jsem v Jitřence prožila v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech minulého století.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1