Ombudsmanka upozorňuje na problémy lidí, kteří čelí špatnému zacházení

Zdroj: Veřejný ochránce práv Ombudsmanka zveřejnila výroční zprávu, věnující se ochraně před špatným zaházením.

Kromě shrnutí své činnosti za rok 2018 v ní předkládá seznam problémů, které přetrvávají v nejrůznějších zařízeních, kde jsou lidé omezeni na svobodě nebo odkázáni na péči druhých. Ať už se jedná o léčebny dlouhodobě nemocných, policejní cely nebo dětské domovy. Například klienti v zařízeních sociálních služeb se nemají kam obrátit, pokud jsou porušována jejich práva. Neexistuje nezávislý úřad, který by se jejich stížností musel zabývat. V letošním roce se v rámci návštěv zařízení ombudsmanka zaměří na školská zařízení pro děti, u kterých soud rozhodl o ústavní nebo ochranné výchově.

V roce 2018 navštívili právníci a právničky ombudsmanky 27 zařízení, z nich bylo nejvíce domovů pro osoby se zdravotním postižením. Mezi dalšími to byly třeba policejní zařízení, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo léčebna dlouhodobě nemocných. Při návštěvách domovů pro osoby se zdravotním postižením se ombudsmanka zaměřovala například na zajištění bezpečí a naplnění principu co nejmenšího omezení, zajištění soukromí nebo na ochranu před neoprávněným držením v zařízení.

„Opakovaně upozorňuji, že není zřízen nezávislý stížnostní mechanismus v sociálních službách. Chybí zmocnění pro inspekci poskytování sociálních služeb, aby mohla nahlížet do ošetřovatelské dokumentace. Klienti sociálních služeb nemohou podat stížnost na poskytovanou zdravotní službu v zařízení. Zásahy do důstojnosti klientů nelze postihnout přestupkem,“ uvádí ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „podávali jsme například podnět na špatnou péči v zařízení, policie věc prošetřila a znalecký posudek z oblasti ošetřovatelství shledal pochybení. Protože však jednání svou intenzitou nenaplnilo znaky trestného činu, postoupili případ na krajský úřad k přestupku. Ten však nezahájil žádné řízení, protože se ze zákona nemůže věcí zabývat.“

Ombudsmanka také navštívila jedno zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Dlouhodobě a opakovaně upozorňuje na vysoký počet dětí žijících v institucích. „Umisťování dětí mladších 3 let do zařízení je ostudné. Souvisí to bohužel s roztříštěnosti odpovědnosti za zajištění služeb. Situaci rodin v tíživé situaci by také zcela jistě pomohl zákon o sociálním bydlení a podpůrné sociální služby pro rodiny. Systém péče o ohrožené děti není stále sjednocen a je rozdělen mezi třemi ministerstvy. Tyto problémy zůstávají dlouhodobě neřešené,“ říká k tomu ombudsmanka Anna Šabatová.

Reklama

Některé další přetrvávající problémy:
•Trestní zákoník nezná pojem ponižující zacházení. Přitom v oblasti sociálních a zdravotních služeb je ponižující zacházení nejčastějším problémem. Stejně tak neexistuje vymezení takového přestupku. Je zapotřebí revidovat trestní zákoník a doplnit přestupky do oborových zákonů, aby žádná forma úmyslného ponižujícího zacházení nebyla nepostižitelná.
•Inspekce v zařízeních sociálních služeb nemůže nahlížet do zdravotní dokumentace. Bez toho nemůže efektivně chránit práva klientů a bránit špatnému zacházení. Problém spočívá v tom, že ošetřovatelská dokumentace je součástí zdravotnické dokumentace a příslušný zákon přístup inspekce neupravuje. Řešením je změnit zákon o zdravotních službách a zahrnout členy inspekce sociálních služeb do výčtu subjektů, které mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace i bez souhlasu pacienta.
•Některá zařízení nesplňují podmínky pro poskytování sociálních služeb. Zákon o sociálních službách nestanoví dostatečně jasně a předvídatelně požadavky na personální, materiální a technické zajištění konkrétního druhu poskytovaných pobytových služeb. Naplnění registračních podmínek poskytovatelem proto nezaručuje bezpečné a kvalitní poskytování sociálních služeb, což může vést ke špatnému zacházení s klienty. Řešením je definovat personální a materiálně-technický standard pro pobytové sociální služby formou prováděcího právního předpisu.
•Zákaz mučení a jiných forem špatného zacházení je oslabován vždy, když pachatelé nejsou za své činy přivedeni k odpovědnosti. Zvláště v policejní detenci nebo ve věznicích však platí, že zjištění lékařů o špatném zacházení nevede k dalšímu vyšetřování. Zákonné vymezení mlčenlivosti v zákoně o zdravotních službách neumožňuje lékaři bez souhlasu pacienta předat zjištění o špatném zacházení orgánům, které by to měly vyšetřit. Řešením je změnit zákon o zdravotních službách tak, aby oznámení zjištění známek špatného zacházení nepředstavovalo porušení mlčenlivosti lékaře.
•Ve věznicích a policejní i cizinecké detenci nemají osoby omezené na svobodě zajištěné právo na důvěrné lékařské vyšetření bez dohledu příslušníka policie či vězeňského dohledu. Je zapotřebí změnit zákon o zdravotních službách a vést policisty a příslušníky Vězeňské služby ČR k respektování pravidla, že jejich přítomnost při ošetření je možná pouze na požádání lékaře, a to pak jen „na dohled“.
• Pacienti psychiatrických nemocnic, jejichž zdravotní stav neumožňuje samostatně opustit oddělení, nemají možnost pobývat denně na vzduchu. Situaci by mohla napomoci vyřešit probíhající reforma psychiatrické péče.
•Chybí dozor nezávislého orgánu, který by mohl rychle zjednat nápravu v případě špatného zacházení v zařízeních pro zajištění cizinců, azylových přijímacích střediscích a psychiatrických nemocnicích, kde se vykonává ústavní ochranné léčení. Řešením je rozšíření dozoru státního zastupitelství.

Zdroj: Veřejný ochránce práv, Foto: Internet