Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Fuchsoviny II.
Autor článku: Irena Fuchsová Očkování. |
Toho kluka jsem si všimla už včera a dneska zase. Stál kus od hřiště, kde se scházely děti z malého sídliště. Stál tam, když jsem šla s Atíkem do parku, a když jsem se za půl hodiny vracela, stál tam pořád. Usmála jsem se na něj a kývla jsem ke hřišti.
„Proč si s nimi nejdeš hrát?“
„Nehrály by si se mnou.“
„Proč by si s tebou nehrály, prosím tě?“
„Jsem cikán.“
„No a co?“ Neodpověděl. Co mi taky měl odpovědět? Ukázala jsem na lavičku.
„Pojď si na chvíli sednout.“
Atík si lehl vedle lavičky a my s klukem si sedli vedle sebe. Vyhrnula jsem nohavici na levé noze.
„Podívej se. Mám nemoc, která se jmenuje dětská obrna. Dostala jsem ji před padesáti lety, když mi byly čtyři roky. Dneska už ta nemoc skoro neexistuje, protože se proti ní očkuje. Když jsem byla velká jako ty, měla jsem taky pocit, že si se mnou děti nebudou hrát, protože jsem jiná. Postižená. Nemocná. Mrzák. Ale byl to jenom můj pocit, rozumíš? Děti nikdy nenapadlo, že by si se mnou neměly hrát! Ty jim prostě nesmíš dát najevo, že si myslíš, že jsi jiný! Jakmile to uděláš, oni si to budou myslet taky! Rozumíš mi?“
Druhý den jsem šla zase se psem a kluk stál skoro u hřiště. Zvítězila jsem, pomyslela jsem si, a když jsem k němu došla a pozdravili jsme se, ukázala jsem na hřiště.
„Za chvíli se tam děti začnou scházet. Jdi tam a počkej na ně. A pak si s nimi začni hrát. Normálně si s nimi začni hrát! Utíkej! Já si sednu na lavičku a budu koukat.“
Spiklenecky jsem na něj mrkla, on se na mě široce usmál, vyběhl na hřiště, sedl si na kládu a čekal. Skoro vzápětí se tam přiklátil pihovatý zrzeček, rozhlédl se, a pak šel směrem ke mně. Kousek od mé lavičky potkal dvě dívky, které mířily na hřiště.
„Je tam už někdo,“ zeptala se jedna z nich a zrzeček zavrtěl hlavou.
„Nikdo.“
Když se společně odklátili mezi domy, podívala jsem se na hřiště.
Nikdo tam už nebyl.
Autorka: Irena Fuchsová
Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
https://www.facebook.com/irena.fuchsova
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1