Co je vlastně důležité?

Autorka článku: Irena Novotná Lidé považují za důležité zdraví. To je stav, řekne si každý člověk, kdy mne nic nebolí, netrápí a ráno, když vstanu, se těším, jak prožiji tento nový den. Také vzdělání, hmotné zabezpečení do budoucnosti.

Jiní lidé považují lásku za důležitý středobod svého života v určitém věku. A když pomine, tak hledají nové hodnoty ve svém vztahu, nebo se prostě rozejdou. Většina z nich nepovažuje lásku za nezasloužený dar, za pomíjivý jev, který se mihne jejich životem, rozdá své krásné dary, a pak nastane všední život. Mnozí nejsou na všední realitu připraveni. A ti, co jsou připraveni, najednou shledávají, že všechno je jinak, že přijdou chvíle, které si vyžadují oběti, nebo sebezapření. Jsou také ti, kteří sázejí na seberealizaci, touží naplnit svůj malý svět štěstím, že něco dokázali, že mají své místo v mínění lidí, na kterých jim záleží, že se zařadili mezi ty, o kterých se mluví s úctou. Jenže pak přicházejí další a další, kteří dokáží víc a za středobod života považují hmotné zabezpečení, přepych a slast. Ani dosažení takových ideálů není na věky a pak se nabízí ještě jiné možnosti, jak naplnit svůj život, co svět okolo nabízí. V tom se absolutně nelišíme od předchozích civilizacích, které tyto otázky řešily a rozvinuly do filosofické úvahy, co je vlastně důležité a do různých hnutích v novověku, které předznamenaly naši současnou dobu. Jenže ne každý získal možnost studovat, co bylo kdysi a co tehdy, ale ve svém vzdělávacím procesu každý o něco zavadil a také o tom zapřemýšlel, aby si tu otázku, co je vlastně důležité, zodpověděl a nastavil si tak svůj životní program.

Hledači dokonalé krásy a svoboda k jejímu nalézání.

To je o něco hlubší téma a týká se umění. Samozřejmě, že každý, kdo hledá krásu, se uchýlí k umění, ale je trochu ošidné, zda umění z doby renesance, baroka a jiných uměleckých stylů dokáží v současnosti naplnit očekávání člověka, že najde dokonalou krásu v dnešních možnostech. Každý člověk je jiný, má jiný vztah ke světu, k životu, k lásce, ke kráse, a pokud chce ten zvláštní a jedinečný vztah vyjádřit umělecky, vyjde něco, čemu mnoho lidí neporozumí, protože zase každý z nich má svou představu, získanou hodnotami, které vyznává. Netouží po dokonalých liniích, které většina vyznává jako krásné, ale vidí krásu v souladu s realitou, že ne všechno je dokonalé a v nedokonalosti tvarů, liniích a barev, které tvůrce stvořil, hledají další stupeň dokonalosti sebevyjádření a vyjádření stavu světa, v němž žije. Ne všechno, co většina považuje za nutné, je ideální a hodno následování. Co na tom, že mne bolí záda, protože celý den musím sedět u práce, co na tom, že se mi zhroutily iluze o lásce, že jsem nedosáhl vytouženého místa ve společnosti. Věřím, že něco existuje ještě jinde a jinak, a já to hledám, a pokud to najdu, pak to bude pro mne důležité, pro mne samotného. V přelomových dobách se tato snaha najít dokonalou krásu a též zúčtování s předchozími úvahami objevovala v umění i v novém životním stylu. Někteří ho přijali a snažili se ho rozvinout, prohlásit ho za něco nového a upřednostnit ho mezi ty hodnoty, které tvoří do budoucnosti další stupeň k vývoji lidské společnosti. Vidět pravdu o životě, o lidském přístupu k věcem, které se považovaly dříve za nepřístojné a zkusit se ke všemu, i když to bolí, postavit svobodně s jistotou, že to platí. Ale ne pro každého. Mluvíme-li o svobodě, není to o tom jen bořit a v troskách hledat smysl. Budoucnost je nepředvídatelná, minulost neplatí, ale platí přítomnost.

Hlasatelé nových změn.

Jistě mnozí pamatují na Jana Křtitele, který hlásal Kristův příchod a Boží království. To představovalo změnu, kterou bude lidstvo procházet. Kristus řekl – nepřinesl jsem mír, ale meč. To znamenalo, že ta změna, která přijde, si bude vyžadovat celého člověka, který podstoupí mnohá úskalí a položil si otázku: co je důležité? To vězí v tom, jak jsou lidé schopni vystoupit z navyklých vzorců, co je dobře, co je špatně a nacházeli nové vzorce co je dobře a co špatně i za současných podmínek a vyzkoušeli je na místě, jak to bude fungovat. Jak jsme schopni přijmout jinakosti lidí, jak jsme schopni změnit svůj zaběhnutý stereotyp, který nepřináší nic nového a nemění lidské chování právě v těch důležitých věcech pro člověka, aby si zachoval zdraví, aby si uvědomil, že je vztahová bytost (Já a Ty), aby si zodpověděl otázku, kdo je můj bližní, aby prožíval plně každý nový den s radostí a v plnosti, protože každý život je vzácný. Všechno, co je důležité, stojí na lidech, kteří jsou schopni si uvědomit, že jsou jak strůjci pořádku, tak i chaosu. Lidská svoboda pochází ze svobodného rozhodování a schopnosti vědět, co je dobře a co špatně. Dobře je hledat pravdu o životě. K tomu nepomohou ani vědecké studie, ani politické vhledy, ani ideály, ale odvaha nezamlčovat, že i ta pravda může někdy zabolet, když se člověk i společnost zbavuje své nastavené představy o štěstí, spokojenosti a radosti. Je třeba respektovat varovné signály, pokud jsme schopni je zachytit, pokud se chystáme udělat něco, co je špatně, aniž bychom uvažovali, co se může v konci stát.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet