Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Superpreclíky v superzelenině.

Nerada chodím do supermarketů. Chodila bych tam ráda jedině tehdy, kdyby tam byly nákupní košíky, do kterých si budu moct sednout. Něco jako jsou traktůrky na sekání trávy. To by se mi líbilo. To by se mi to nakupovalo! Ale takhle?

Vzpomínám si, když jsem poprvé přišla do MAKRA a uviděla někde v dálce nápis TELEVIZE, že se mi doslova podlomily nohy, hlavně ta po obrně. Představa, kolik kilometrů budu muset nachodit, než se dostanu k východu, mě hned na začátku nakupování zdeptala.
Pan Fuchs tehdy něco sháněl, chtěl poradit a já mu všechno odkývala, jenom abych se s ním nemusela vracet k jinému regálu o několik desítek metrů dál. Myslím, že od té doby má pár věcí, které nejsou tak úplně ideální, například hodinky, na které nevidí…

Jestliže nemám ráda supermarkety, znamená to, že mám ráda malé obchody a obchůdky? Máte pravdu. Ty miluju. Nejenom, že tam znám prodavačky a prodavače, a když mají čas, popovídáme si, ale hlavně vím, v jakých regálech co mají, nemusím ujít 100 nákupních kilometrů, vím, kdy jim jaké zboží přijde, oni ví, co si beru a upozorní mě, že to přišlo, nikam nespěchám, projdu víc obchodů, potkám víc známých, ano, nakupuju a přitom se procházím Kolínem…
Třeba Kouřimskou ulicí, kde mám pracovnu.

Když jdu od náměstí touhle ulicí večer, kdy už jsou rozsvícené lampy, a vidím nasvícený kostel, tak to je vám moc krásný zážitek! A když tudy jdu ve dne, míjím krámky a krámy jeden za druhým! Nahoře na kopci projdu kolem skautů a kolem starožitnictví, kam se chodím ráda dívat, a majitel, Saša Lubarský, mě nechá se dívat, i když ví, že ze mě nic nekápne, pak je tam cukrárna, kde vyrábí výborné mini – dortíčky, jsou jako úžasné jednohubky a házet je do sebe, byla jedna z nejkrásnějších činností, kterou jsem o loňských Vánocích dělala, pak přejdete na druhou stranu a jste v Zelenině, která se sice krčí mezi sportovními prodejnami, ale za to, co nabízí, se stydět nemusí, a já kolikrát, když přijedu z Prahy, jedu z nádraží autobusem ke staré pojišťovně, vystoupím kousek od Kouřimské ulice, a jdu právě do téhle Zeleniny. Zelenina a ovoce odtud nemají chybu! A nejenom to! Kupuju si tady také vynikající preclíky.

Koupila jsem si je i na Vánoce, ale nebyly tak dobré, jako ty předtím. Říkala jsem si, měli toho asi před Vánoci hodně a nevyměnili olej. Když jsem pak do mé Zeleniny přišla, řekla jsem to panu vedoucímu a ten mi dal za pravdu. Taky si je prý vzal domů a taky mu moc nechutnaly. Nebyly špatné, ale nebyly tak dobré, jak jsme zvyklí, notovali jsme si spolu a pak jsme je pustili z hlavy.

Asi za čtrnáct dnů jsem dostala od pana vedoucího dva pytlíky preclíků. Prý řekl prodejci, co mu je vozí, že ty vánoční nebyly dobré, a on mu přivezl celou krabici, a má prý tyhle nové a dobré preclíky dát těm zákazníkům, kteří si stěžovali. Že prý jsem měla pravdu. Bylo to olejem.
Uznejte, že tohle by se mi v supermarketu nestalo!

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1