Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Bodlák.

Šla jsem zaplatit na rok 2006 popelnici do TSMK – Technické služby města Kolína. Malá kancelář, dvě fronty. Jedna pro podnikatele, druhá pro nepodnikatele.

Stoupla jsem si do druhé. Byla jsem třetí, to půjde rychle, říkala jsem si. Před počítačem za skleněnou přepážkou seděl starší pán a vyřizoval zákaznici. Zdál se mi pečlivý, což jsem hodnotila kladně.
Po pěti minutách jsem názor změnila. Není pečlivý, je pomalý. Po dalších pěti minutách, kdy si několikrát přivolal na pomoc kolegyni, jsem změnila názor podruhé.
Není pečlivý, ani pomalý, je prostě pro tuto práci nezpůsobilý. Na počítači psal jako policajti na psacích strojích ve starých českých filmech…

Ale když jsem po dvaceti minutách přišla na řadu, byla jsem v pohodě. Všichni, co jsme tam stáli, jsme totiž začali brát pána s humorem. Kam se na něj hrabe mistr Bean!
Odpoledne jsem šla od chrámu svatého Bartoloměje dolů, Karlovou ulicí – to je ulice, která končí na kolínském náměstí – a vzpomněla jsem si zase na TSMK a na popelnice.

Bylo to v roce 1985. Šla jsem tehdy stejnou ulicí a všimla jsem si, že je uklízená, popelnice jsou jako nové, a protože u jedné zrovna stála paní Adamcová, která tady bydlela, zeptala jsem se jí, co se děje. Mávla rukou.
„Do Kolína má přijet nějaká delegace, Angličané! Povedou je z MNV (Městský národní výbor – dnešní MěÚ) přes náměstí, a pak naší ulicí do kostela! Tak nám to tady uklidili a vyměnili víka u popelnic!“

V té době v Kolíně vycházel týdeník KUPŘEDU, který vydával OV KSČ (Okresní výbor Komunistické strany Československa). A protože tam nově zavedli rubriku BODLÁK, pro kritické připomínky občanů, napsala jsem ještě ten den o Angličanech a o popelnicích. A že by Angličané měli chodit po celém Kolíně, aby se uklidilo všude.
Paní redaktorka mi druhý den zavolala, že to neprošlo, že musím Angličany změnit na „cizí návštěvu“. Udělala jsem to a BODLÁK vyšel. Potěšena reakcemi jsem napsala druhý BODLÁK. A stejná paní redaktorka tentokrát zavrtěla hlavou.

„Teď JE musíme nechat chvíli v klidu, ty vaše popelnice JE rozčílily.“
Koncem roku 1988 se začala připravovat v kolínském divadle moje hra „Perníková chaloupka č.p. 049“. V KUPŘEDU mi řekli, abych o sobě něco napsala. Udělala jsem to a kromě jiného jsem napsala i o divadelní hře, kterou jsem tehdy psala. Byla o tom, jak si funkcionář OV KSČ zabral pro sebe zahradu, která patřila ke školce a děti musely chodit do parku přes silnici a jednou nepřešly, protože do nich narazil nákladní vůz…
Vešlo se to na pět řádků. Když KUPŘEDU vyšlo, bylo těchto pět řádků tak zpřeházených, že jsem smysl pochopila jenom já…
No, když to tak po sobě čtu, říkám si, že radši budu stát každý den ve frontě v TSMK a budu se s kolíňáky bavit nad pomalým zaměstnancem, (který možná jenom vypomáhal a umí něco úplně jiného), než aby se vrátilo KUPŘEDU…
… kupředu levá, zpátky ni krok…

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1