A co senioři, kde budou bydlet?

Autor článku: Stanislav Aknar Zatímco mladí lidé a rodiny s dětmi jsou prioritní cílovou skupinou pro developery nových bytů, banky, výrobce nábytku i stát, senioři zůstávají na okraji zájmu. Přitom demografický vývoj jasně ukazuje, že v roce 2050 budou lidé nad 65 let tvořit až třetinu obyvatelstva. Kde a jak budou bydlet lidé dnes v produktivním věku za dvacet, třicet let? Bydlení pro seniory, nejcitlivější sociální skupinu populace, nikdo neřeší.

Zájem krajů, měst a obcí stavět sociální a bezbariérové bydlení pro seniory je nedostatečný, stejně tak chybí politická podpora a finanční prostředky. Developeři sice zahrnují do nových výstaveb i tzv. byty zvláštního určení, které splňují parametry dané bezbariérovou vyhláškou, ale takové novostavby jsou mimo finanční možnosti většiny seniorů. Ministerstvo pro místní rozvoj letos schválilo prostředky určené na podporu seniorského bydlení ve výši 450 milionů korun. Dotace poputují na výstavbu domovů, pečovatelských bytů a také na bezbariérovou dostupnost objektů, ale tato částka rozhodně nestačí. V současné době vzniká většina nových domovů pro seniory, včetně těch s Alzheimerovou chorobou, díky soukromému sektoru. „Stát stále vychází z teze, že kapacity sociálních služeb se nebudou navyšovat, neboť potřebnou péči o seniory zajistí členové rodiny, což je naprosto nereálná vize. Pro odvrácení budoucího kolapsu sociálních služeb je nutné zajistit dostatečnou podporu investic v souladu s doporučením Evropské unie,“ vyjádřil názor za všechny poskytovatele sociálních služeb Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Aktuálně u nás bydlí ve vlastní domácnosti 75 % lidí nad 65 let, z čehož 46 % žije osaměle. Doby, kdy žilo pohromadě více generací, jsou dávno pryč. Ne všichni se mohou o své seniory postarat v rámci rodiny, a ne vždy to je vůbec možné. Jak stárneme, přibývá také nemocí a problémů, které nelze zvládat doma, aniž by to narušilo chod celé rodiny. V případě demence je pak umístění člověka ve specializovaném zařízení vlastně nutností. Předpokládá se, že počet takových seniorů bude narůstat. Podle České alzheimerovské společnosti u nás bude v roce 2020 žít téměř 183 tisíc lidí s Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence, v roce 2050 pak dokonce 383 tisíc.

Přestože lidé preferují zůstat ve stáří doma, jejich byty nejsou uzpůsobené seniorským potřebám. Například v sousedním Rakousku je jen 16 % bytů bezbariérových.4 U nás žádná podobná statistika neexistuje, ale vzhledem k současné situaci můžeme předpokládat, že čísla budou ještě nižší. „V průzkumu, který se zabýval bydlením seniorů, jsme si ověřili, že většina bytů, které obývají senioři nad 65 let, neposkytuje dostatek bezpečí při zhoršených smyslových nebo pohybových schopnostech svých obyvatelů,“ píše se ve studii Diakonie ČCE.

Jak by tedy mělo vypadat vhodné a bezpečné bydlení pro seniory? Bezbariérové, bezproblémově dostupné a garantující jistotu kontaktu. Z hlediska úprav v domácnosti se jedná zejména o potřebu snadného pohybu, ať už o berlích, chodítku nebo na vozíku, vhodného osvětlení, neklouzavých povrchů a zabezpečení vchodových dveří před vniknutím cizím osob. Podstatná je také instalace opěrných pomůcek, polohovací lůžko, speciální sanitární předměty a také zajištění systému tísňové péče. Co se týká úrazů, nejčastěji křehkým seniorům hrozí pády a popáleniny, proto je třeba brát ohled na praktické uspořádání koupelny a kuchyně, kde nehody hrozí nejvíce.

Pro seniory, kteří se již o sebe nedokážou postarat, ať už za pomoci blízkých, pečovatelských či terénních služeb nebo pobytu v domě s pečovatelskou službou, jsou pak určené domovy pro seniory, případně domovy se zvláštním režimem (kde pečují o klienty s demencí), které výše uvedeným vybavením disponují. Taková zařízení jsou navíc už dnes vnímána pozitivněji a nejen jako odkladiště nemohoucích seniorů. Podle studie společnosti SeneCura provedené v Rakousku v roce 2018, které se zúčastnilo 1 000 lidí starších 60 let, má
54 % dotazovaných pozitivní představu o domovech pro seniory, co se týká kvality péče i sociálních kontaktů. Také Česká republika vykazuje podle evropských studií vyšší míru spokojenosti v porovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Navíc jsou nové domovy budovány již tak, aby vycházely vstříc fyzickým i mentálním schopnostem a individuálním potřebám seniorů. „Všechna zařízení SeneCura jsou provozována v úzké spolupráci s komunitami a jako nedílná součást společenského života. To, co senioři nejvíce hledají a oceňují, je komfort bydlení, pestré volnočasové, pohybové a fitness aktivity, možnost převzít úkoly v domově, být užitečný a potřebný, mít přístup k internetu, učit se a vzdělávat. Rodinnou atmosféru a domácí prostředí lze dosáhnout díky konceptu tzv. domácností, tedy malých skupin klientů, kteří obývají společný prostor a navzájem se znají. Jasným trendem je i vysoká poptávka po jednolůžkových pokojích. Zkrátka a dobře, chceme mít ve stáří kromě kvalitní péče i vysokou kvalitu života,“ uvedla Dita Chrastilová, finanční ředitelka skupiny SeneCura, která v Česku provozuje největší síť domovů pro seniory. V těchto domovech vědí, co je pro lidi ve stáří důležité. Umožňuje jim to mezinárodní know-how a dlouholeté zkušenosti s provozem a výstavbou sociálních zařízení podle nejnovějších standardů, s maximální efektivitou a ohledem na budoucí trendy v péči o seniory. Kromě kvalitní péče je kladen důraz i na kvalitu života a aktivní sociální život – klienti se zapojují do nejrůznějších činností, mají k dispozici speciální terapeutické zahrady i retro koutky pro reminiscenční terapii, kapli, kadeřnictví nebo wellness místnost.

Klíčovou roli v tématu seniorského bydlení tedy hrají a budou hrát dostatečné kapacity sociálních služeb. Do třiceti let se musí navýšit kapacita lůžek v sociálních službách ze současných 41 000 až na 90 000. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) disponuje Česká republika v případě lůžek dlouhodobé péče podprůměrnými kapacitami. Dostupnost služeb v těchto zařízeních je u nás z vyspělých evropských zemí nejhorší, před námi je i Estonsko, vybavenost místy v těchto zařízeních je vyšší i na Slovensku. Je nezbytné spolupracovat se soukromými investory, aby došlo k tolik potřebnému navýšení lůžek, tak jako to standardně funguje v západních zemích. „Soukromý sektor nabízí formu spolupráce s kraji a obcemi jako investor. V tomto ohledu na sebe bere závazek investice do výstavby domova, což umožňuje městským samosprávám použít plánované finanční prostředky pro jiné účely,“ dodává Dita Chrastilová ze společnosti SeneCura.

Autor: Stanislav Aknar