Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Jarmilky v krabičce pod lupou.

Potřebovala jsem nedávno koupit dvě podložky na zem, ke dřezu, ve kterém večer na chalupě myju našeho jezevčíka po jeho celodenním hrabání na louce. Cáká totiž kolem sebe jako stádo divokých prasat, vážně! Zeptala jsem se tedy v kuchyňských potřebách.

Měli podložku za dvě stovky, což se mi dávat nechtělo, a když jsem se o tom, co sháním, zmínila před známou, doporučila mi vietnamský obchod, kde prý mají takovou podložku za dvacet sedm korun. Nekupte to! Za pět minut jsem už spokojeně dávala do tašky ne jednu, ale rovnou dvě podložky…
„Sháním pro holku boty do vody, jedeme k moři, a nechce se mi za ně dávat čtyři stovky,“ řekla mi Marcela od nás z baráku, když jsme spolu vycházely z obchodu. Rada ze mě vypadla okamžitě!
„Já jsem svým dětem dávala do vody jarmilky. Měly přes nárt gumu, stály pár korun a většinou jsme je po dovolené domů nevezli, nechali jsme je tam.“ Marcela se rozzářila. „To je dobrý nápad. Jarmilky doma máme! Víš, že to tak udělám? A ušetřím!“ Její rozhodnutí by výrobce jarmilek, které jsou staré víc jak padesát let, určitě potěšilo!

Cestou domů jsem se chtěla zastavit v cukrárně a koupit panu Fuchsovi dva – tři kousky, protože je na sladké. Jenomže když chcete dva – tři kousky a chcete je přinést domů nerozmačkané, protože vám je zabalí do papíru, musíte je vybrat tak, aby žádný nepřečuhoval.
„Víte, že já si kolikrát dorty nekoupím, protože vím, že je rozmačkám? Proč nemáte malé krabičky? Pořád se dělají jenom velké krabice na velké dorty a menší na malé dorty, kam se vejde osm – deset kousků, ale chtělo by to ještě jednu velikost krabic, na tři – pět kousků!“
Tuhle připomínku jsem v různých cukrárnách říkala už mnohokrát a odpověď byla pokaždé stejná.
„Oni nám pořád posílají jenom tyhle dvě velikosti.“

Proč asi? Protože nikdo z cukráren ještě neřekl výrobci krabic, aby začal vyrábět také malé krabice? Protože to ve výrobně krabic ještě nikoho nenapadlo? Vsadím se, kdyby výrobce investoval do stroje, který bude vyrábět i malé krabice na dorty (a nejenom na ně – stejný problém je i s obloženými chlebíčky), že by se mu to určitě brzy vrátilo.

Vám, kteří vyrábíte krabice na dorty, tímto oznamuji, že vám svůj nápad, vyrábět malé krabice, daruju! Hlavně, ať už jsou brzy v cukrárnách a v lahůdkách!
Tak to bychom měli krabice a teď vám povím o jedné mé velké ztrátě.

V polovině devadesátých let jsem měla při nakupování potravin věrnou poradkyni. Byla to moje nejlepší kamarádka. Spolehlivě mi řekla, kolik co stojí, kdy končí záruka, co výrobek obsahuje, ale nedohadovala se se mnou, co mám koupit, to ne, působila pouze jako můj poradce.
Kdo to byl?

Lupa. Proužek lupy, který jsem nosila v peněžence. Jak jsem k ní přišla, nevím. Tuším, že byla přidaná jako dárek k nějakému výrobku. Neocenitelná pro ty, co už sice méně vidí, ale brýle přesto nenosí. A velký zázrak pro nás, co musíme, když si chceme něco přečíst, vyměnit brýle na dálku, za brýle na čtení, které ale na nákup většinou nenosíme.

Tahle malá lupa byl velký zázrak! Když jsem ji omylem vyhodila při úklidu peněženky, skoro jsem plakala. Pokouším se ji sehnat už patnáct let, ale marně.
I tento nápad věnuju někomu schopnému, kdo vyrobí plochý proužek lupy, která bude stát maximálně deset korun, vejde se do peněženky a bude k dostání u každé pokladny. Prosím vás, vyrobte nám tuhle věrnou poradkyní, kterou si rádi budeme kupovat a bez hnutí mysli ztrácet, protože si budeme moct u každé pokladny koupit jinou! Tak. A to je vše o jarmilkách v krabičce pod lupou…
2010, listopad

P. S.
Napadlo mě zajít do optiky a na podobnou lupu se zeptat. A uspěla jsem! Sice stála skoro čtyřicet korun, ale do peněženky nádherně zapadla, stejně jako tam zapadla její ztracená předchůdkyně. A když uvážím, kolikrát mi už pomohla v obchodech při nákupech nebo na zastávkách autobusů či tramvají, kde nevidím na jízdní řady, tak si tu svoji cenu už dávno odpracovala, holka moje lupí

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1