Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Kapavka.

Už dávno nepatřím k těm šťastným, kteří věří všemu, co si přečtou v novinách nebo slyší v televizi.
Určitě za to může i to, že znám osobně lidi, o kterých se na titulních stránkách „zaručeně nejlepších časopisů“ píší „zaručeně nejpravdivější informace“!
Vzpomínám si, jak před lety chodila Veronika Žilková do Činoherního klubu s náručí „zaručeně nejlepších časopisů“, rozložila je na pult baru, prolistovala od začátku do konce, oddychla si, když zjistila, že tam není žádný útok na ni a její rodinu a časopisy nám rozdala. Nebo Ondřej Vetchý. Jednou mu přišlo několik dopisů.
Otevíral je u baru a ukazoval Daně Černé a Nele Boudové.
„Hele, holky! Dostávám reakce na ten rozhovor, kterej sem nikdy nikomu nedal, a přesto vyšel!“
Chci tím jenom říct, že jsem se díky těmto a dalším zkušenostem stala k „zaručeně nejpravdivějším informacím“ dost skeptická. A i když si někdy myslím, že moje skepse a nedůvěra je přehnaná, časem se ukáže, že byla opodstatněná.

A přesto se stane, že občas nalítnu. Přinejmenším na titulek.
V dubnu 2006 vyšel v novinách článek se srdcervoucím nadpisem.
Rodiče bojují s úřady o svou dceru.

Řekla jsem si, ach jo, zase je někde ve funkci někdo, kdo na to nemá a hraje si s lidskými osudy a začala jsem zvědavě číst.
„Čtyřletá H. M. je už přes čtyři měsíce v dětském domově, a to i přesto, že má oba rodiče.“
Aha. Někdo neschopný lidsky přemýšlet se řídil směrnicí, která by se při troše dobré vůle, inteligenci a citu dala vysvětlit jinak a tím by se mohlo i jinak, tzn. lidsky postupovat.
Četla jsem dál a moje pocity udělaly kotrmelec. Nevěřila jsem svým očím. Nečtu přece „zaručeně nejlepší časopis“! Čtu solidní deník! Proč tam dali ten srdcervoucí nadpis, proboha?!

Z dalšího textu totiž vyplynulo, že dítě bylo před svými rodiči v podstatě zachráněno a je jenom dobře, že je už čtyři měsíce v dětském domově! Žijeme přece v právním státě a naší povinností je chránit děti, a když je to potřeba, musíme je chránit i před jejich vlastními rodiči! A v tomto případě udělali úředníci jenom to, co naštěstí udělat museli!

Dítě, „které je už přes čtyři měsíce v dětském domově, a to i přesto, že má oba rodiče“, bylo totiž nakažené kapavkou, matka se přiznala, že natočila pornofilm, v něm však nedošlo k pohlavnímu styku, také tvrdila, že její dceru Hanu mohl sexuálně obtěžovat manžel a manželův syn z prvního manželství, který měl sexuálně napadnout i ji, matku Hany, a kapavkou se její dcera pravděpodobně nakazila přes ručník. Tam, kde je malá Hana doma, bydlela prý čtrnáct dnů matčina kamarádka, která se živí prostitucí a byla u ní kapavka prokázána.

Psycholožka, která v nemocnici, kde zjistili malé Haně kapavku, vyslechla matku i dceru, doporučila zaměstnancům odboru sociální péče, aby prozkoumali podmínky v rodině.
Oni to udělali a ještě tentýž den Hanu z rodiny odebrali a umístili do dětského domova. Matka vše, co uvedla, však později popřela a se zbytkem rodiny je odhodlána bojovat za to, aby se dcera vrátila domů.
Domů! Představte si to, domů! Maminka bude se zbytkem rodiny bojovat o to, aby se její dcera vrátila domů, kde se nakazila kapavkou.

Článek končí plačtivě.
„… Dívka zatím zůstane další měsíce mimo domov.“
Moc bych jí přála, aby mimo tento domov zůstala navždy.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1